Opatrně seděla na krajíčku manželské postele. Stehna měla zespoda doruda spálená tátovým řemenem a nedokázala se soustředit na skládání Shugových ponožek, pěkně jednu do druhé, spárovat vyrudlé odstíny dohromady, přesně podle jeho přání. Komu asi teď leží v náručí? Cítila, jak jí v nitru opět klíčí boj. Co když je třeba hned vedle v sousedním věžáku u velké Reeny? Musí vypadnout, musí se ukázat venku. Z vestavné skříně vytáhla skládací křesílko, které s sebou vozili na dovolenou v obytném přívěsu. Vyndala si umělý chrup a propláchla ho pod teplou vodou. V upnutých džínách a nové černé podprsence místo horního dílu plavek vyšla na podestu a čekala na výtah zasmraděný chcankami. Když konečně sjela ze šestnáctého patra dolů, ulevilo se jí, že se venku neválí cáry spálených závěsů. Betonový dvůr byl až na pár zkamenělých psích výkalů a ožehnutých míst prázdný. Šla se podívat za dům, jestli tam neparkuje Shugův taxík. Jednou už ho takhle načapala. Místo aby byl na denní šichtě, ojížděl někomu nahoře ženušku. Jeho upocené skopičiny dělilo od jeho rodiny jen pár metrů erárního betonu. Agnes tenkrát celé odpoledne jezdila výtahem s kýblem plným studených zbytků čaje a chcanek. V každém poschodí čekala, že se otevřou dveře a za nimi bude stát on, a svůj lov odpískala až poté, co se otevřely a za nimi stál hlouček děvčátek, která si šla hrát ven. Holčičky se na ni podívaly, a když zjistily, že je to ta pošahaná ženská ze šestnáctého, odmítly k ní do výtahu nastoupit. Nejdřív si říkala, jak je to od Shuga hloupé, že se dá tak snadno načapat. Ovšem když ho později konfrontovala, došlo jí, že blbeček je tady ona. Nenechal se načapat. Naopak
94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519043