Opatrně seděla na krajíčku manželské postele. Stehna měla zespoda doruda spálená tátovým řemenem a nedokázala se soustředit na skládání Shugových ponožek, pěkně jednu do druhé, spárovat vyrudlé odstíny dohromady, přesně podle jeho přání. Komu asi teď leží v náručí? Cítila, jak jí v nitru opět klíčí boj. Co když je třeba hned vedle v sousedním věžáku u velké Reeny? Musí vypadnout, musí se ukázat venku. Z vestavné skříně vytáhla skládací křesílko, které s sebou vozili na dovolenou v obytném přívěsu. Vyndala si umělý chrup a propláchla ho pod teplou vodou. V upnutých džínách a nové černé podprsence místo horního dílu plavek vyšla na podestu a čekala na výtah zasmraděný chcankami. Když konečně sjela ze šestnáctého patra dolů, ulevilo se jí, že se venku neválí cáry spálených závěsů. Betonový dvůr byl až na pár zkamenělých psích výkalů a ožehnutých míst prázdný. Šla se podívat za dům, jestli tam neparkuje Shugův taxík. Jednou už ho takhle načapala. Místo aby byl na denní šichtě, ojížděl někomu nahoře ženušku. Jeho upocené skopičiny dělilo od jeho rodiny jen pár metrů erárního betonu. Agnes tenkrát celé odpoledne jezdila výtahem s kýblem plným studených zbytků čaje a chcanek. V každém poschodí čekala, že se otevřou dveře a za nimi bude stát on, a svůj lov odpískala až poté, co se otevřely a za nimi stál hlouček děvčátek, která si šla hrát ven. Holčičky se na ni podívaly, a když zjistily, že je to ta pošahaná ženská ze šestnáctého, odmítly k ní do výtahu nastoupit. Nejdřív si říkala, jak je to od Shuga hloupé, že se dá tak snadno načapat. Ovšem když ho později konfrontovala, došlo jí, že blbeček je tady ona. Nenechal se načapat. Naopak
94 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519043
chtěl, aby o všem věděla. Některé věci nemají zůstat nepovšimnuty. Slunce na obloze bíle žhnulo. Beton už se chvěl dopoledním žárem. Na neudržovaném plácku u věžáku se na staré dece opalovala Lizzie, zády opřená o základy domu. Květované šaty měla rozepnuté k hrudní kosti a rozevřené, aby co nejvíc využila toho vzácného jevu – sluníčka. Vlasy měla pevně natočené na bleděmodrých natáčkách a pečlivě zabalené kostičkovanou utěrkou. Na vypelichaném trávníku si četla noviny a klábosila se sousedkami. Ty seděly v hloučku na kuchyňských židlích, škrábaly velké hnědé brambory a házely je do staré igelitky. Agnes umístila křesílko v uctivé vzdálenosti od matky a jejího gangu. Lizzie ani nezvedla oči od novin a Agnes bylo jasné, že je to trest. Jakoby nic se uvelebila na sluníčku, ale oči neustále stáčela k Lizzie, neboť toužila aspoň po ždibíčku přátelství, které by ukonejšilo její osamělost nahromaděnou v hrudi. Na zdi nad Lizzie se skvělo nové graffiti. Vycházelo jí z ondulace jako mluvící bublina: Nelez na kruchtu – vybal buchtu. Lizzie si docela dobře mohla myslet, že je to vzkaz nějakému nábožensky zanícenému pekaři. Agnes ovšem nebyla včerejší a chtě nechtě se zasmála. Lizzie se na ni zakabonila. „Co je tady k smíchu?“ Promluvila vůbec poprvé od ranního kázání v obýváku a Agnes chvilku zvažovala, jestli má chuť ji v tom dál povzbuzovat, nebo to včas zarazit. „Ale nic. Kde je náš malej?“ Lizzie odpověděla co možná nejúsporněji. „Šli do pekařství, pro ten jeho dortík.“ A opět zabořila oči do novin. Agnes znala ten jejich zvyk. V sobotu a v neděli odpoled ne chodil Wullie s vnukem nakupovat do obchodu necelý
95 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519043
kilometr od věžáku. Stála tam ubohá řada výkladů s roletami na půl žerdi, zapuštěných do šerého podloubí, kam snad nikdy pořádně neproniklo denní světlo. Vyvlekli rodiny ze starých glasgowských činžáků a vrhli je na tohle sídliště, které mělo být úplně jiné, futuristické, a mělo povznést kulturu bydlení. Jenže ve skutečnosti to byl brutální sídlák, kutlochy příliš spartánské a nemožně sflikované, takže o nějakém povznesení nemohla být řeč. Shuggie vždycky v koloniálu u Pakošů způsobně stál, zatímco děda nakupoval šestku plechovek tmavého Sweet heartu a třetinkovou lahev whisky, což jim vystačilo na celou sobotu a něco málo zbylo i na diskrétní popíjení v den sváteční. Chlapec průběžně rostl, což poskytovalo Wulliemu a Imramovi téma k hovoru, než se akohol naskládá do igelitek. Byl to zvyk, u něhož ani jeden z mužů nesměl dát najevo, že si chlast mezi sebou předávají, jako by se tím porušila pravidla hry. Naproti v zšeřelém pekařství si Wullie poklábosil s hezkými děvčaty za pultem a Shuggie mlsně obhlížel zákusky. Vždycky si vybral jasně růžovou pyramidu z piškotového těsta posypanou červeným a bílým strouhaným kokosem a s příšerně sladkým bonbónkem na vrcholu. Domů pak kráčel pomalinku v dědově stínu a debužíroval. Agnes pohlédla k cestě do obchodu, ale dědečka s vnukem neviděla. Vstala a postavila se na kraj zaplevelené hlušiny. V černé podprsence zvrátila hlavu, doširoka roztáhla ruce a vychutnávala si, jak ji na bledé kůži šimrá slunce. Neušlo jí, že se na ni Lizzie úkosem dívá. V kříži jí začala tmavnout fialová podlitina. Právě ta upoutala matčinu pozornost. Agnes si šlehnutí ohmatala a dramaticky ucukla.
96 Ukázka elektronické knihy