německého doktora. Slíbili jí, že na rozdíl od ostatních internovaných bude lékař normálně pracovat a bude alespoň prozatím uchráněn lidových soudů. „Veškerých soudů?“ ujišťovala se. „Ano, lékaři budou mít imunitu. Minimálně po dobu, co je budeme potřebovat,“ odpověděli jí. Römmelová jim uvěřila a dostala nápad. „Znám jednu lékařku,“ odpověděla. „Jmenuje se Ingrid Endlová.“
98
Když se Ingrid dozvěděla, že Polák přežil a navíc jí kvůli němu hrozí trest smrti, vyděsila se. „Ale to on napadl mě, paní Bezoušková, věříte mi?“ „Ale já tě to věřím, Ingridko, co ti na to mám řéct? Je mně tě líto, holka, kdybych tak pro tebe mohla něco udělat,“ hladila ji stará paní po vlasech. Ingrid nevěděla, co si má počít. Věčně se schovávat nemohla a navíc nechtěla paní Bezouškovou ohrozit. A tak když jí přišel vzkaz od doktorky Römmelové, ať se ještě tentýž den sbalí a dostaví se za ní do Hodolan, byla skoro nadšená. Svitla jí naděje, že se z toho maléru dostane. Römmelová jí napsala, že má přijít do tábora k večeru, a kladla jí na srdce, aby u vchodu nahlásila, že je „ta nová lékařka“. Nesměla prozradit, že je pouze zdravotní sestra. Vše je prý domluvené. A tak se Ingrid šla sbalit a poprvé po několika dnech vstoupila do domku, který léta sdílela s prarodiči. Byl celý vyrabovaný. Na zemi ležely věci vytahané z poliček, mezi nimi se válelo rozbité nádobí a rozšlapané potraviny. Všude byl zmatek. Začala rychle sbírat své oblečení, když si všimla, že jeden z rozbitých šuplíků má dvojité dno a vypadla z něj kupa dopisů a pohlednic. Spěšně přelétla text jednoho z nich a zatrnulo v ní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518934