Píseň války Nesměl se rozptylovat, teď musel všechno úsilí vynaložit na to, aby jeho plán fungoval. A třebaže na rozdíl od Cuchenana měl plán a ten nesestával z prostého přijít a zabít, pořád to neznamenalo, že bude fungovat. I když ten plán ve skutečnosti je přijít a zabít… Nejspíš je to zhovadilost. Dost pravděpodobně je a já jsem sem přišel umřít. Sevřel prsty na jílci. Cuchenan mu párkrát pověděl o tom, že k němu Kalvemina kdysi promluvila, když ji držel poprvé, a že mu její hlas pomohl porazit hrozivého draka. Bard si napůl přál, aby k němu meč teď promluvil, protože by to znamenalo, že někdo další stojí na jeho straně. Zároveň se ale obával, že pokud by uslyšel v hlavě kromě divoženek nějaký nový hlas, lekl by se, že mu přeskočilo. A Kalvemina beztak zarputile mlčela. Skřítek se najednou zastavil a zadíval se na barda. Ten okamžitě poznal, že se ho průvodce chystá nechat ve štychu. „Nějaká poslední rada?“ nadhodil nadějně. Místo odpovědi zaslechl odfrknutí a zašustění trávy, v níž dubový panáček urychleně zmizel. Zcela očividně neplýtval časem. Minangar se nadechl. Udělal krok. Mlha se zatřepotala. Všechen chlad a nejistota, které cítil, z něj rychle vyprchávaly. „Miluj mě!“ ozval se šepot vedle něj. Pak se před ním vynořila postava. Byla to Gaía.
*** 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518815