Kristýna Sněgoňová
se nás. Zaváhat znamenalo znovu zpochybnit svou schopnost stát v čele pirátské posádky, a to mohlo znamenat jeho konec. Nemohl jsem Giuseppemu pomoct jinak než pomyslným držením pěstí. Kdybych do souboje zasáhl – i kdyby mi nevzali zbraně a já nešel s holýma rukama proti palsekům a pistolím –, jen bych tím Itala oslabil. Prohrál by kontumačně a nás by rovnou zabili. A tak jsem jen stál a sledoval, jak kolem sebe ti dva pomalu, číhavě krouží. Zavládlo hrobové ticho. První výpad provedl Loyd. Pohnul se rychle jako kobra rozhodnutá uštknout. Vzduchem zavířil prach, když se vymrštil kupředu, ruku s nožem namířenou na Giusep peho hlavu. Jedna rychlá rána do tváře, obrovský psychologický efekt, konec souboje. Giuseppe se stihl natočit a čepel ho minula jen o milimetr. Neztratil ani sekundu a ještě v pohybu útok opětoval. Na to, o kolik větší byl, mě jeho mrštnost překvapila. Jenže Loyd snadno uskočil. Pak si přehodil nůž z ruky do ruky a zase zpátky, jako by se Giuseppemu vysmíval. Provedl klamný výpad, ale Ital se nachytat nenechal ani tentokrát. Loyd se uchechtl. „Hezky tančíš.“
98
TISK_Mrtva schranka_VNITREK.indd 98
25.11.2022 11:31:25
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518811
Mrtvá schránka
Z každého póru jeho těla stříkala nenávist k celé naší posádce a pro tuto chvíli se stal jejím cílem Giuseppe. Míšenec cosi zasyčel. I když se biočip snažil, nerozuměl jsem všemu, jasně jsem ale zachytil slovo dědek. Zatnul jsem prsty do dlaní – ne proto, že by mě narážka na Vodičku vyvedla z míry, bylo to laciné, ale přesto účinné, a já jen doufal, že Giuseppe nezačne dělat chyby, které Loyd zkoušel svými slovy vyvolat. Nezačal. Jako by neposlouchal, nebo vůbec neslyšel, soustředil se jen na soupeřův pohyb. Nový výpad, tentokrát Ital. Šoupání nohou, šustění látky, výdech nosem. Loyd se ráně vyhnul a obratem se pokusil bodnout. Kroužení se proměnilo v rychlou výměnu. Bodnutí, úskok, bodnutí. Tentokrát Loyd využil setrvačnosti při úhybu a přiblížil se k Giuseppemu z boku. Švih. Čepel nože projela Italovi rukávem i kůží pod ním. Levé předloktí před sebe nastavil na poslední chvíli, ostří mířilo na stehno. Látka zrudla krví. „Giuseppe,“ vydechla Amanda. Ital si nevšímal ničeho krom svého soupeře.
99
TISK_Mrtva schranka_VNITREK.indd 99
25.11.2022 11:31:25
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518811
Kristýna Sněgoňová
Ten se zazubil. „Napřed dostanu tebe. Potom…“ Základní chyba. I kdyby se na výsměch soustředil jen okrajově, pořád ho to stálo část pozornosti, kterou měl věnovat Giuseppemu – a nevěnoval. Ital vyrazil kupředu, naznačil seknutí a bodl níž, než Loyd čekal. Míšenec udělal krok vzad, šok ho na moment rozhodil, podíval se dolů, jako by se potřeboval přesvědčit, že se mu to jen nezdálo a ostří mu opravdu zajelo do podbřišku. Giuseppe toho využil, popadl ho za ruku s nožem a jedním trhnutím mu ji vykloubil. Loyd nůž neudržel a ten zařinčel o zem. Jakmile se Giuseppe dostal dost blízko, neměl o hlavu a půl menší míšenec šanci. Ital ho popadl za přerostlé vlasy a pěstí ho uhodil do krku. Loyd se začal dusit. Ruka, kterou si předtím tiskl k podbřišku, vystřelila k rozdrcenému ohryzku. „Chchrhchr…“ Zavrávoral, udělal dva kroky vzad a padl na kolena. Dva sukrové se pohnuli, aby mu pomohli, ale šlachovitý mladík je zarazil: „Ne.“ Poslechli, přestože druhý ve velení byl bezpochyby Pierre. Ten ale jen stál a bezmocně zíral na dusícího se Loyda.
100
TISK_Mrtva schranka_VNITREK.indd 100
Ukázka elektronické knihy
25.11.2022 11:31:25