Z Arturova hlasu byl slyšet úšklebek. „Myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit…“ Šlo o vrak potopené lodi. Stožár jí trčel šikmo vzhůru, ráhna byla zlámaná a obalená slizkými chaluhami. V boku lodi zela velikánská díra. Celý vrak působil studeně a opuštěně a dávno mrtvě. „Panebožetojetanejúžasnějšívěccojsemkdyvidělopravdickápirátskáloďmůžemesenanijítpodívatmůžememůžememůžeme?!“ vychrlil ze sebe Danny na jeden výdech. Jeho halda s dračím pokladem se zatím skládala z několika zátek od lahví a skoro celé ruličky čtvrťáků, které ukrýval ve své matraci. Ale celá potopená pirátská loď ? To byl učiněný splněný dračí sen. „Jasně,“ odpověděl Artur a mrsknutím ocasu změnil směr. „Nejsou tam žádní žraloci, že ne? “ zjišťoval ostražitě Vendelín. „Ne, ne,“ uklidňoval ho Artur. „Tedy… aspoň ne žádní velcí.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518600
Dopluli k díře v boku lodi. Artur sklonil ploutve a nechal oba chlapce plavat napřed. Všechno bylo pokryté slizem. A na čem nebyl sliz, na tom byli vilejši a mušle a korýši. Jméno lodi se pod tím nánosem už nedalo přečíst a setmělé podpalubí připomínalo víc korálový útes než něco vyrobeného lidskou rukou. „A byla to pirátská loď ? “ vyptával se nadšeně Danny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518600
„Myslím, že ne,“ odpověděl Artur. „Na to je moc široká a stožáry, podle toho, co z nich zbylo, nebyly dost vysoké. Podle mě se jednalo o obchodní loď.“ „Takže ji potopili piráti? “ Danny Dračídech nikdy nepatřil k těm, kdo se snadno vzdávají slibné myšlenky. „To je možné,“ připustil Artur. „Nebo bouře. Na útes v těchhle místech určitě nenarazila…“ Vendelín přejel rukou po prkně potaženém chaluhami a sledoval kraba, který cupital schovat se do bezpečí. Pod nánosem mořských pozůstatků bylo těžké poznat, co je co. Ty nepravidelné tvary mohly patřit starým sudům nebo truhlám, ale taky mohlo jít jen o zlámaná prkna. Klidně teď mohli být obklopení truhlami starých zlatých dublonů, a ani by to nepoznali. Po jedné straně se povalovalo veliké kolo kormidla, 100 Ukázka elektronické knihy