Z Arturova hlasu byl slyšet úšklebek. „Myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit…“ Šlo o vrak potopené lodi. Stožár jí trčel šikmo vzhůru, ráhna byla zlámaná a obalená slizkými chaluhami. V boku lodi zela velikánská díra. Celý vrak působil studeně a opuštěně a dávno mrtvě. „Panebožetojetanejúžasnějšívěccojsemkdyvidělopravdickápirátskáloďmůžemesenanijítpodívatmůžememůžememůžeme?!“ vychrlil ze sebe Danny na jeden výdech. Jeho halda s dračím pokladem se zatím skládala z několika zátek od lahví a skoro celé ruličky čtvrťáků, které ukrýval ve své matraci. Ale celá potopená pirátská loď ? To byl učiněný splněný dračí sen. „Jasně,“ odpověděl Artur a mrsknutím ocasu změnil směr. „Nejsou tam žádní žraloci, že ne? “ zjišťoval ostražitě Vendelín. „Ne, ne,“ uklidňoval ho Artur. „Tedy… aspoň ne žádní velcí.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518600