Děvčátko se schoulilo do rohu kočáru k oknu a smutně se dívalo na své milované střevíčky. Co teď s nimi, když ji chce čarodějnice sníst? Jak litovala, že neposlechla maminku a nezůstala na zahradě! Co tomu řeknou rodiče, až se vrátí domů a Helenka nikde? Tatínek zesmutní a maminka se rozpláče. Budou ji hledat? Budou po ní pátrat? Určitě budou! Tahle myšlenka byla jediným paprskem naděje v malém srdíčku. Snad ji najdou a vysvobodí z moci čarodějnice. Ale kdo rodičům řekne, kam ji čarodějnice odvezla? Jejich dům byl na samotě, nikdo kočár neviděl. I kdyby. Ji přece odvezla milá stará paní. Komu by napadlo, že se z ní vyklube zlá a krutá čarodějnice? Její pohled znovu zalétl k modrým střevíčkům. Co kdybych vyhodila jeden střevíček z okna? Maminka střevíček pozná a bude vědět, kudy jsme jeli. Rozhodnuto! Čarodějnice v rohu kočáru podřimovala a občas hlasitě zachrápala. Přijížděli na křižovatku. Helenka tiše vyzula jeden střevíček a čekala, až křižovatku přejedou. Pak rychle vyhodila střevíček z okna kočáru. „Co to děláš?“ vykřikla čarodějnice a zamračila se na ni. „Letěla mi okolo nohy vosa. Bála jsem se, aby mi nedala žihadlo,“ odpověděla Helenka duchapřítomně. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518583