Normálně byl při běhu dost opatrný a dával pozor na každý krok a pohyb. Ale dnes ne. Upaloval, co mu nohy stačily, a panikařil. Dvakrát spadl a jednou vrazil do stromu. Vrány se držely poblíž, varovaly ho, aby si neublížil ještě víc. Na zlobryninu farmu dorazili zmožení a vyčerpaní. „Tady jste,“ přivítala je zlobryně, objala Psa a pevně ho držela. Natáhla ruku, aby na ní mohla přistát vrána. „Povězte mi, co jste na svých toulkách viděli. Řekněte, co jste v lese objevili.“ Pes se otřásl. Vrány se zachvěly. Nechtěli o Věci v lese mluvit. Nechtěli se vracet k blyštivým knoníkům. Nechtěli popisovat bujnou kštici. Nebo jak ležela nařasená na zemi. Bylo to příliš znepokojující. Bylo to příliš zlé. Nemohli jí to říct. „Krá,“ zakrákaly, ale do očí se jí nepodívaly. „Nic. Vůbec nic.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518566