„podivný hustý opar nebo kouřovitá mlha“. „Slunce,“ zaznamenal White, „svítilo mdle jako měsíc za mrakem.“ Na východě Anglie uvízly lodě v přístavu, protože je posádky v mlze nedokázaly řídit. S ponurou oblohou se mísily zplodiny z továren spalujících uhlí. Mlha „se nepodobala ničemu známému, kam až sahá paměť lidstva“. Podivný mrak plující nad západním světadílem způsoboval silnější bouře, než jaké kdo kdy zažil. Americký velvyslanec v Paříži byl na bouře zvyklý, ale záhadná mlha v něm vzbuzovala zvědavost. Tím velvyslancem nebyl nikdo jiný než Benjamin Franklin, legendární vševěd známý jako jeden ze zakládajících otců Spojených států. Už dříve proslul pokusem s pouštěním draka v bouřce, kterým prokázal elektrickou povahu blesku – byl při tom opatrnější, než se zdá. Ve Francii podle všeho provedl další experiment, aby ukázal, že „suchou mlhou“ zakrývající město jen stěží projdou sluneční paprsky. Zapsal si, že když paprsky soustředil pomocí lupy, „sotva zapálily hnědý papír“. Na základě tohoto výzkumu předpověděl, že v zimě „brzy udeří mrazy“. Měl pravdu. Podle dopisů z Nizozemí začalo už v červnu opadávat listí ze stromů a lesy vypadaly jako na konci podzimu. Následovala nejchladnější zima za posledních 250 let. Průměrná lednová teplota v západní Evropě, minus 0,6 °C, byla o víc než tři stupně nižší než průměr za uplynulých třicet let. Koncem roku 1783 nazvali Evropané tohle prapodivné období annus mirabilis, Rok divů. V čerstvě narozených Spojených státech uzavřel led od ledna do března přístav v Baltimoru, teploty v Connecticutu klesly na minus 24 °C a stromy na Aljašce stěží vůbec rostly. Pod hustým oparem a krvavě zbarveným sluncem kdekdo očekával příchod soudného dne, ale sekulárně založený Benjamin Franklin situaci vyhodnotil věcněji. V přednášce pronesené
97
Bjarnason.kn.bl.indd 97
19.09.22 15:09 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518565