Škoda 976 (květen 1956) s kapalinou chlazeným motorem vpředu a pohonem předních kol
Škoda 977/I (květen 1956) se vzduchem chlazeným motorem vzadu
Po znárodnění veškerého průmyslu v roce 1948 řídil dění ve společnosti ústřední výbor komunistické strany, tedy i to, kdy se bude vyrábět nový automobil, jaké bude mít parametry a kolik se bude investovat do jeho vývoje a do výrobní technologie. Situaci začali komunisté řešit ve chvíli, kdy situace byla vskutku kritická, a to především co do úspor, které dosáhly ohromných rozměrů, avšak občané (v té době nazývaní „pracující“) je neměli zač vydat. Stranická a vládní místa tedy rozhodla o velkorysém rozšíření továrny, což prakticky znamenalo vybudovat novou automobilku. Koncepce dosavadních automobilů Škoda se rozhodně osvědčila a bezesporu byla schopna ještě další velké modernizace. Avšak komunisté rozhodli jinak: Jestliže dá strana peníze, chtějí soudruzi úplně nový automobil, nic modernizovaného, nic přepracovaného. Usnesením vlády č. 2450 z 10. prosince 1954 byla ustavena komise pro lidový vůz, jejímž úkolem bylo doporučit základní charakteristiky navrhovaného vozu pro sériovou výrobu. V roce 1955 pak ministerstvo automobilového průmyslu a zemědělských strojů tato doporučení úředně schválilo. Bude to nejméně čtyřmístný automobil, jeho pohotovostní hmotnost se měla pohybovat kolem 700 kg a spotřeba mezi 6 až 7 l/100 km. Zadání mělo dvě řešení. Buď minimalizovat rozměry budoucího vozu, nebo jít cestou zachování standardní velikosti obvyklé v této třídě automobilů při nejvyšším možném odlehčení. První úvahy o vozidle omezených rozměrů, s menším výkonem a spartánským vybavením, vyráběném s minimálními náklady, kterým by se motorizoval celý národ, vzaly naštěstí brzy za své. Iniciativní a více méně soukromé návrhy domácích konstruktérů, výstražný příklad isett, goggomobilů, messerschmittů a podobných vozítek i moderní světový trend daly příštím úvahám opačnou orientaci k vyššímu standardu. Byla to správná alternativa a konstrukční oddělení na ní také začalo pracovat. Předpokladem se stala bezrámová konstrukce se samonosnou karoserií, úkol pro automobilku nový. Od začátku roku 1956 vznikaly první prototypy lidového vozu, které měly předznamenat budoucí program. Vyzkoušeny byly všechny běžné koncepce. V květnu 1956 stály v AZNP tři prototypy. Prototyp 976 měl vpředu podél uložený kapalinou chlazený čtyřválec o objemu 988 cm³ (Ø 68 × 68 mm) a pohon předních kol. Prototyp 977/I měl vzduchem chlazený plochý čtyřválec o objemu 1016 cm³ vzadu a pohon zadních kol. Prototyp 978 představoval klasickou koncepci s kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem (z typu 976) vpředu a pohonem zadních kol. Následoval Š 977/II s řadovým kapalinou chlazeným stojatým čtyřválcem vzadu, rovněž převzatý z Š 976. Vůz byl dokončen v polovině října 1956. Ve zprávě z 29. listopadu téhož roku se píše, že jsou vyrobeny čtyři prototypy (zřejmě výše zmíněné), a dále, že „ve výrobě jsou ještě dva prototypové vozy a to jeden s motorem vzadu vodou chlazeným a jeden vzduchem chlazeným. Budou
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518421