98
ANNABEL MONAGHANOVÁ
Leo nikdy nevkročil do mé ložnice. Když jsou děti doma, nedotkne se ani mé ruky. Nebavíme se o tom, ale zřejmě chápe můj instinkt je chránit. V nejtemnějším zákoutí své bytosti, kde malý kousek mě ještě rozpoznává realitu, vím, že Leo je jen dočasná záležitost. Čeká mě příšerný pád, ale dokud to dokážu udržet jako svůj problém, ne jejich, stojí to za to. Začne se mnou chodit běhat a tvrdí, že je to nuda. Mám ráda okruh, protože mě to nutí ho dokončit. A upřímně, celý můj život je okruh, každý den končím přesně tam, kde jsem začala. On má rád pestrost, a tak začínáme zkoumat zapadlé venkovské cesty, vinoucí se kolem Laurel Ridge. Některé jsou dlážděné a jiné prašné, zvuk našich kroků se mění, jak tak běžíme. Občas mineme dům obehnaný ohradou, ale většinou jsou na obou stranách louky, lemované posledními narcisy. Staré třešně a dříny nabízejí tu a tam stín, a když správně foukne vítr, probíháme sprškou bílých květů, jsou jako konfety. Někdy běžíme tak daleko, že se zpátky vracíme chůzí, a občas mě drží za ruku. Jsme v plném proudu několik dní se táhnoucího rozhovoru, který se točí kolem nejnicotnějších a nejkolosálnějších detailů z našeho života. „Takže, moje máma měla rakovinu plic,“ líčí mi v chůzi. „Ale mně to neřekli až do samého konce. Nechtěli mě rušit při natáčení, jako by na tom záleželo.“ Chvíli mlčí. „Nakonec jsem ji viděl den před tím, než umřela. Luke u ní byl čtrnáct dní, to mě fakt naštvalo. Poslední, co mi řekla, bylo ‚filmové hvězdy nechodí do hospiců‘.“ „A co dělá Luke?“ „Je právník. Právníci asi do hospiců chodí. Zkrátka, ve třech dnech jsem se dozvěděl, že je nemocná, rozloučil se s ní a ona umřela.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518376
SCÉNÁŘ NA LÁSKU
99
„A proto jsi tady?“ Nesnáším tu ublíženost ve vlastním hlase, jakmile to řeknu. „Jsem tady kvůli tobě. Ale předtím mi to připadalo jako dobrá cesta, jak se napojit na opravdový život – les, svítání, harmonogram. Jako že člověk, který tohle zná, zvládne i hospic.“ Později, v čajovně, chce vědět víc o Benovi. „S ním musí být něco hrozně, hrozně špatně,“ usoudí a políbí mě tak něžně, až se dojetím málem rozbrečím. Zná skoro celý příběh, vždyť ho hrál ve filmu. Jak jsme se setkali na škole a přestěhovali do města. Jak jsem dostala práci v nakladatelství a on se chystal založit technologickou firmu. Jak po roce, kdy to spustil, odstartovala větší společnost stejný projekt. Jak se to samé opakovalo s jeho dalším nápadem i s tím příštím. Film tu finanční stránku nepopisuje dost zevrubně – jak Ben zběsile prošustroval skoro všechny peníze, které jsem vydělala. Jako by nakupoval ve vzteku. „Asi proto, že vyrůstal jako bohatý, nikdy nečekal žádné komplikace. Doslova nezvládal, když něco neběželo podle jeho představ. Jako by na to měl nárok.“ „Co se stalo s dědečkovými penězi?“ „Všechny se během let rozházely. Benův otec se pořádně nevěnoval obchodu, když na něj došlo, aby ho řídil. Takže zůstala banda naštvaných lidí bez peněz, kteří nevěděli, jak si poradit.“ „To jsi měla do toho filmu dát. Líbilo by se mi to zahrnout do jeho postavy. Těžko jsem chápal, proč byl Trevor takový blb.“ Odhrnu mu vlasy z očí. „Můžu za to i já. Nechala jsem ho hrát tu hru, že udělá terno. Celé roky jsem ho kryla, nechtěla jsem si připustit, že jsem se spletla v manželství, v životě.“ „Jsi truhlík,“ popíchne mě. „A měl bych tě varovat, já to s prachama taky neumím. Nevím o nich ani ň.“ „Až na to, že si můžeš dovolit spoustu banánů.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518376
100
ANNABEL MONAGHANOVÁ
Zasměje se. „Celé hromady.“ „No, teď jsem bohatá, takže je všechno v pořádku.“ „Fakt? Páni, splnily se mi sny.“ Přitáhne si mě k sobě. „Takový úlovek.“ „Myslím to vážně. Čajovna mě dostala z dluhů. Když jsi zadlužený a vylížeš se z toho, připadáš si jako boháč. Tohle nedopadne jako v tom filmu, kde musí hrdinka prodat farmu.“ „Díky bohu. Mám to tu rád.“ „Jednou mě Ben zastihl, jak probírám hromádku účtů a přemýšlím, co musíme zaplatit a co může počkat. Řekla jsem něco o tom, že by bylo líp, kdybychom měli práci oba. A to byl podle mě konec. Ten den si mě přidal na seznam lidí, co brání jeho velkým snům.“ „Tohle ve filmu bylo.“ Rozesměju se, protože se to všechno prolíná. Opravdový život přeměněný na film, což skončí žhavým románkem s mužem, který na plátně hraje mého manžela. Coby člověk, který má přímočarý život, bych nikdy nečekala, že se moje příběhy takhle propletou. „Milovala jsi ho?“ „Možná zezačátku. Ale jsou věci, kterých si na člověku nemůžeš nevšimnout, když s ním pár let žiješ. Třeba to, jak se nezajímal o děti. A taky tu posedlost sebou samým, nebo jak nedokázal ocenit krásu. Spoustu věcí.“ „Já krásu oceňuju,“ řekne a usměje se úsměvem, který z filmů neznám. Je stejný, jako když Arthur zvládl všechny svoje repliky a ani se nepodíval do scénáře. „Co je to za úsměv?“ ptám se a přejedu mu prstem po rtech. „Jsem šťastný. Jsem moc šťastný, že tě opustil.“
***
Ukázka elektronické knihy