Čím víc se válka blížila, tím se samozřejLesní studánka …a ta voda, která prší z nebeských oblak dolů k zemi, vsakuje se mě zhoršovaly i vztahy. Poslední dny před do ní a vsakuje se tam stále hlouběji a hloumnichovskou dohodou napětí sílí jako poběji a čistí se a hromadí se v kameni jako věstné šumavské mlhy, jak popisuje Frau v nějakém čiročirém džbáně, poněvadž ten H. St.: „mezi sudetskými Němci se rozšířil kámen drží pevně jako hladká skořápka. A potom z něj přece vytryskne a vytvoří pokyn, jakmile zazní znamení sirénou, shromalý potůček nebo v kamenné míse stumáždit se společně na tak řečené Brantler Eben, dánku vody tak čisté, že nevíš, kde přestává tj. na návrší nad Brantlovým dvorem, tedy na vzduch a kde začíná voda, a vodní nitka nejvyšším bodě Vimperka. Tam byl úmysl se řine z té mísy dál, tisíce vodních nitek se odtud řine a všude to pilně a tiše crčí a to crzbudovat něco jako dočasný tábor, který by se čící se sbírá dohromady a šumí pak z hloubi dal v případě nouze několik hodin bránit. SdP a ty mnohé a mnohé potoky jdou dál tam vytvořila zásobu loveckých zbraní a munice… dolů do kraje. A ta voda dává všemu živouVšechno samozřejmě v nejpřísnějším utajecímu, zejména travinám, veselost a zdraví, 379 které voda v kraji tam jinde venku, kde je ní.“ „Přehlíží ovšem, že mnozí sudetští půda všelijak nečistá, neumí dát. A vzduch Němci mobilizační rozkazy českoslovenje v těch výšinách, které zabírá les, čistý, ské vlády uposlechli a že ne všichni, jak to poněvadž je čistý na všech výšinách, a pryona popisuje, uprchli před povolávacími skyřice toho lesa a dech milionů jeho listů a jehličí činí jej ještě osvěživějším a vonnějrozkazy. Poněvadž navíc neuvádí nic o něším, že přináší stejnou veselost a zdraví jako meckých akcích proti Čechům nebo proti ta voda. A kdo to obojí, veselost i zdraví, československým úřadům, vzniká tak obztratil, ten je znovu nabude, když se té vody napije a když se nadýchá toho vzduchu. raz utlačovaného obyvatelstva, které horečně touží po svém osvobození – což sku(Adalbert Stifter: Lesní studánka) tečně odpovídá tehdejším náladám mezi sudetskými Němci.“380 „V osmatřicátém odtud vyhnali většinu Čechů a v pětačtyřicátém většinu Němců, ledacos divokého se odehrálo.“381 To ovšem není nic neznámého, a naopak patří tato kapitola k nejopakovanějším. Ani potom si ale krajina nevydechla, po Únoru se mnoho vesnic a osad dokonce srovnalo se zemí, aby se vyčistilo jinak nepřehledné hraniční pásmo, „školu a domy vyhodily dynamitem do vzduchu / I sklářské pece rozvalili a rozbili palicemi / A kusy naházeli do potoka / Stavební suť pečlivě urovnali / Aby zde nikdo nemohl ani tušit přítomnost člověka / A přece u potoka jsem nalezl starý rybízový keř / zarostlý ve vysoké trávě a porostlý lišejníkem.“382 Právě v době železné opony, kdy byla Šumava navzdory své hraničnosti pevně a především neprodyšně uzavřena, se více než kdy jindy zvýrazňuje fenomén 379 Anonym: Druhá česká „válka“, viděna za zaječí perspektivy. (V citátu vynechávám poznámky překladatele k jednotlivým obratům.) 380 Dodává Jan Mareš, autor překladu a komentáře výše zmíněného textu. 381 Jan Otčenášek: Když v ráji pršelo, s. 20. 382 Josef Kroutvor: Lesní eseje, s. 17. 101/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518311