JA M E S
PAT T E R S O N
•
S K R Y T Ý
Z Á M Ě R
„Je to práce. Stejně jako kterákoliv jiná,“ uklidňoval ji Potter. „Ne, Dano, to teda není.“ „Musíš k tomu tak přistupovat, jinak jsme na to nikdy neměli přistoupit.“ Rozhostilo se ticho, než Mary vyprskla. „Miluju našeho syna nade vše.“ Potter si odkašlal. „A teď se nám naskytla šance Jessemu pomoct a konečně mu dopřát život, jaký si zaslouží.“ Mary po tváři stekla slza. „Tolik se o něj bojím.“ „Když tohle zvládneme, bude mít velkou šanci. Znáš výši odměny.“ „Chci tomu věřit, ale…“ „Zvládneme to,“ stál si za svým Potter. „Jsme přece profesionálové, ne?“ Utřela si zmáčené tváře a nepatrně se usmála. „Můžeš mi to prosím následující dva dny pravidelně připomínat?“ „Samozřejmě. Měj na mysli tohle – je to jako hra. Hra, kterou pokaždé vyhrajeme. Ruku na srdce, copak jsme někdy šlápli vedle?“ Mary se úsměv protáhl od ucha k uchu a zavrtěla hlavou. „Ani jednou.“ „Tak vidíš. Jenom si trochu pohrajeme a všechno bude fajn.“ Mary si povzdechla a stiskla manželovi dlaň. „Jak je to ještě daleko?“ „Asi dvacet minut.“ „Peter nás měl poslat blíž,“ řekla. „Větší vzdálenost je pro nás výhodnější,“ poznamenal Potter a mrkl na navigační systém GPS, připevněný na přístrojové desce. GPS zobrazovala topografickou mapu s vyznačenými soukromými pozemky. Většina území Texasu patřila soukromníkům, jen nepatrná část půdy ještě zůstala v rukách státu. Když slunce vystoupalo nad obzor, Potter uviděl, jak se dvouproudová silnice stáčí k velké ocelové bráně s upozorněním od 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518225