98
V případech A/ a B/ užití plurálu referuje k specifickému nesingulárnímu „mluvčímu“ a z hlediska fungování 1. os. pl. představuje centrální případy. C/ My vystupuje v situacích, kdy je jazykovou stylizací subjektu singulárního nebo odráží různé formy solidarizace mluvčího s adresátem, nejde však o referenční já a ty/vy. Mezi tyto jazykové stylizace patří např. historicky vzniklý tzv. plural majestaticus, reprezentující výjimečnou pozici mluvčího, nebo autorský plurál, který má individualitu produktora naopak odsouvat do pozadí (proto se mu rovněž říká plural modestiae, plurál skromnosti). Variantou autorského plurálu je užití 1. os. pl. ve formulaci instrukcí, návodů a pravidel, kdy všeobecný subjekt tuto formu pouze využívá (v následujících příkladech tedy „my“ syntakticky není): (91) Před nanesením lepidla plochu osušíme a očistíme. (92) Maso nakrájíme na malé kostky a opečeme na oleji. (93) Při konzumaci těstovin držíme v pravé ruce vidličku a v levé lžíci. V příkladech (91)–(93) lze pozorovat přechod ke zmíněné „solidarizaci“ mluvčího s adresátem, protože je to autor / produktor, kdo se záměrně staví na stejnou kontextovou a situační pozici jako adresát. (Adresát může být v těchto případech nekonkrétní, ale použití podobných instrukcí v interpersonální komunikaci vůči individuálnímu adresátovi není vyloučeno – odtud přechod k solidarizaci.) Několik různých typů „my“ se dokonce může objevit i v rámci jednoho souvětného celku: (94) Zatím mnoho nevíme o fungování této speciální části mozku, která hraje tak důležitou úlohu v našem životě, ale dosavadní stav znalostí nám ukáže další kapitola. (z odborného textu, podle Nunberg, 1993) V první větě jde o „my – neurologové“ (nikoli laici), tedy variantu B, ve druhé větě, v níž není „my“ subjektem, avšak na jeho referent odkazuje výraz náš, jde o generalizaci založenou na inkluzi A („v životě / životech všech nás lidských bytostí“), a konečně ve větě třetí znamená „my“ (tentokrát v pozici volného prospěchového dativu) autora + čtenáře, tedy v zásadě A, avšak s příklonem k solidarizaci, protože je to autor, kdo informace čtenáři zprostředkovává.
3.3.4.2 Solidarizací však míníme především ty situace, kdy mluvčí užitím plurálu emocionálně nebo zdvořilostně naznačuje, že na výpovědích týkajících se adresáta je zainteresován, a kdy se na příslušných dějích buď přímo podílí, nebo je na nich jiným způsobem účasten: (95) Tak, teď si umyjeme ručičky a půjdeme papat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518115
3. reference a deixe
99
(96) Posadíme se, pokrčíme kolena a opřeme se rukama o zem. V rozhovorech s malými dětmi plurál zpravidla naznačuje přímý podíl mluvčího na aktivitě, stejně tak při tělocvičných instrukcích, kdy verbální výpověď obvykle doprovází demonstrovanou aktivitu (teď se posadíme a opřeme se o dlaně podél těla). Odlišná je 1. os. pl. v následujících příkladech: (97) Ty prášky budeme brát po čtyřech hodinách, paní Hlaváčková. (98) Tak jak jsme se vyspali, pane Novák? Příklady (97) a (98) představují tzv. empatické „my“, kdy užití tvaru 1. os. pl. vyjadřuje osobní angažovanost mluvčího na ději, který se primárně týká adresáta, jeho skutečný nebo demonstrovaný kladný vztah k němu. Je časté zejména v rozhovorech lékařů nebo zdravotnického personálu s pacienty, kdy se mluvčí k adresátovi obrací jako osoba zainteresovaná a účastná, avšak autoritativní. Příznak autoritativnosti mizí v konverzačních výměnách mezi poskytovatelem služby a zákazníkem: (99) Ten přeliv uděláme jako posledně?
(100) A dáme ještě kousek na polévku?
V jiných komunikačních situacích dochází k přepólování kladného postoje, 1. os. pl. se stává prostředkem ironie. Demonstrativní empatie dostává opačný emocionální náboj a signalizuje vůči adresátovi nadřazenost pramenící z přesvědčení o tom, že adresát se nezachoval správně, srov. např. (101) Tak kdepak jsme byli celou noc, mladej pane? Hovoří-li touto formou otec k synovi, dává ironicky najevo, že si o jeho počínání mimo domov nemyslí nic pozitivního (součástí ironického komunikačního jednání je zde samozřejmě i zvolená forma oslovení).
3.3.4.3 Také fungování ty a vy (2. os., adresát) vykazuje četné rozdíly v užívání jednotného a množného čísla. Kromě rozdílu v singulárnosti – nesingulárnosti vyjadřují ty a vy ještě rozdíl v sociální distanci (tykání vs. vykání), kdy pro zdvořilostní, sociálně distanční vy se v češtině vytvořila speciální konstrukce kombinující plurálové vy a plurálové tvary pomocných sloves se singulárovým tvarem slovesa plnovýznamového, resp. modálního: vy jste řekl – řekla, vy jste mohl – mohla říci, vy byste odešel – odešla, vy byste chtěl – chtěla odjet. U oslovení nesingulárního adresáta je sloveso v plurálovém tvaru a příznak zdvořilosti je neutralizován. Vykání se vzhledem ke své pravidelnosti a ustálenosti jeví jako gramatikalizovaná varianta 2. os. Singulární oslovení adresáta se naproti tomu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518115
100
jako příznakové objevuje v situacích, v nichž je zřejmé, že adresát je plurální, zejm. v některých žánrech masové komunikace a v reklamě. V masové komunikaci (některé časopisy, rozhlasové a televizní pořady určené zejm. věkové skupině -náctiletých) má singulární oslovování zdůrazňovat chtěné zrušení prostorové, časové i sociální distance mezi mluvčím a adresátem, která je masové komunikaci vlastní, a má formálně navozovat iluzi komunikace interpersonální. U zdůrazněného, ve skutečnosti imaginárního (a v podstatě marketingově „syntetizovaného“) adresáta ty bývají implicitně i explicitně prosazovány jisté atributy, které mají ovlivňovat (formovat) představu např. čtenářů nebo posluchačů jednak o příslušném médiu (např. časopisu), jednak o nich samých (srov. Čmejrková, 1996). V těchto případech jde nejen o komunikační, ale na prvním místě o marketingovou strategii, která má podpořit uplatnění příslušného média na trhu. Využívá se rovněž v reklamě, i když tam vzhledem ke stručnosti reklamních komunikátů a ke krátkodobému charakteru reklamních kampaní obvykle tolik prostoru pro skutečnou „syntetizaci“ adresáta není. V souvislosti s charakterem cílové skupiny je však potenciální (sugerovaný!) adresát přizpůsobován charakteru propagovaného / nabízeného výrobku: (102) Explore adventure! Jednou sem vkročíš a pochopíš, v čem tkví skutečná velikost. Poznej, co je dobrodružství. Objev nová měřítka. (103) Jste nároční? Buďte i na svůj účet! GE Capital Bank (104) V jakých barvách se chcete prezentovat? Barvy, které zvýší vaši prestiž. hp color LaserJet 2500. V reklamě není užití ty místo vy omezeno jen na věk připisovaný cílové skupině adresátů, i když zde rozdíl v užití má funkci v rozlišení prestiže, ty má však nejčastěji funkci zmenšení distance. Takto se má zvýšit naléhavost reklamního komunikátu a posílit jeho efektivnost.
3.3.4.3.1 Reklamní komunikáty představují z hlediska personální deixe specifický amalgám odhalující rysy několika různých komunikačních rovin a strategií. Zvláštní rysy personální deixe v reklamních komunikátech (RK) vyplývají z důležité složky komunikační strategie, kterou je produktorovo navazování kontaktu s adresátem. Produktoři RK naplňují jednak přímý ekonomický cíl, totiž získání příjmu z vnímatelů (publika = spotřebitelů), jednak cíl nepřímý, totiž prodat pozornost publika zadavatelům inzerce (reklamy). Kontaktování může v RK mít podobu přímého oslovení, avšak jen málokdy je adresát přímo specifikován. Nejčastější je užití imperativních forem ve 2. os. pl. nebo sg. Na adresáta je však orientováno mnohem více prvků, z nichž je celková podoba RK vytvořena. Ohledem na adresáta jsou nepochybně motivovány užité jazykové prostředky, k adresátovi však směřují i jisté prvky obsahové stavby RK, zejména ty, které mají umožnit zpětnou vazbu. Pod kontaktováním chápeme užití všech formálních
Ukázka elektronické knihy