tj. prvního a posledního písmene hebrejské abecedy. Zvolání v galilejském nářečí „ta“ – přijď, je zvoláním „ata“, které v podobě „a-t“ revokuje počátek a konec, první a poslední písmeno hebrejské abecedy, tedy alfu a omegu, jak pomocí řeckých písmen říká zvítězilý Beránek na trůnu v knize Zjevení Janovo: Já jsem alfa i omega (Zjevení 22,13). Hebrejské alef i tau. Aramejské „ata“ – či v galilejském nářečí „ta“, „přijď!“, v sobě nese konotaci na příchod toho, který je počátkem i koncem. V tomto smyslu se zřejmě zvolání stalo klíčovým eucharistickým zvoláním v raně křesťanské bohoslužbě. Byl volán ukřižovaný Ježíš, Bohem vyvýšený, vzkříšený, aby přišel. Když nepřišel, začali si jej první křesťané zpřítomňovat v lámání chleba, v eucharistii, posléze chápané jako mysterium jeho přítomnosti. (32) Co však zavdalo podnět, že se toto zvolání stalo centrálním zvoláním raně křesťanské liturgie? Jaký byl význam tohoto zvolání, než se stalo liturgickou proklamací? Při hledání odpovědi nám mohou pomoci tři odlišné možné překlady, tři odlišné možné významy tohoto zvolání. Zvolání: marana-ta znamená imperativ: „Náš Pane, přijď!“ V podobě maran-ata lze též překládat indikativem prézenta: „Náš Pán přichází.“ Lze však překládat i perfektem: „Náš Pán přišel.“ Na základě aramejské gramatiky i syntaxe dochází bádání ke shodě, že výrok maranata lze překládat ve trojím významu: (33) 1. jako modlitební zvolání: volání po parusii, aby Ježíš přišel: Náš Pane, přijď!; 2. jako liturgické ujištění: Náš Pán přichází, nyní, při eucharistii; 3. jako vyznání víry: Náš Pán přišel – ve smyslu: Bohem poslaný zachránce již přišel. (Tímto vyznáním se později křesťané odlišovali od Židů.) Zvolání maranata prodělalo v raném křesťanství určitý vývoj. Aby jej mohlo prodělat, muselo však být vysloveno. Odvažuji se hypotézy, že nejprve bylo toto zvolání vysloveno jako volání po parusii: „Náš Pane, přijď!“ Pak se teprve stalo liturgickým ujištěním: „Náš Pán přichází“ či vyznavačskou liturgickou, eucharistickou proklamací: „Náš Pán přišel“. Proč je toto zvolání tak tajemné, proč je obestřeno takovou bázní, proč se k němu váže taková posvátná úcta? Proč funguje jako zvolání nejkrajnější, ve spojení s kletbou či s voláním po pokání? Domnívám se, že proto, že bylo prvním zvoláním, kterým někdo z blízkých Ježíšových přívrženců, zcela krátký čas po Ježíšově ukřižování, artikuloval
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518112