doma zbraně nebudou a nikdy si krví ruce neušpiní. Temnější kouty galaxie znala pouze zprostředkovaně, nikoli z vlastní zkušenosti. Nicméně to, co o nich věděla, ji jen utvrdilo v tom, že na toto téma sama nikdy mluvit nezačne, ne jako teď Roveg. Jeho zájem byl nestoudný, přestože ho kryl předstíraným taktem. Ale ať už na to měla kapitánka Tem osobní názor jakýkoli, nechala si ho pro sebe. „Je to tak,“ řekla tak nonšalantně, jako by stále jen mluvila o svém raketoplánu. Krátká odpověď, všimla si Mluvčí. Následovala obratná změna tématu. „Zrovna jsme vyložili náklad a teď mám volno. Na pár dekadní letím za přítelem.“ „Její přítel je Člověk,“ ozvalo se dítě zpod stolu. Konečně se zapojilo. „Ó, Lidi mám rád,“ prohlásil Roveg žoviálně. „Všichni Lidé, které jsem potkal, byli tak fascinující. A jakou mají historii! Mars je prý rozkošná planeta.“ Kapitánka Tem dál odpovídala vyhýbavě. „Můj přítel je Exodan, takže nevím.“ „Opravdu?“ podivila se Ouloo. Teď začala být zvědavá ona. Mluvčí přemýšlela, jestli Ouloo s Rovegem na kapitánku nebudou už trochu moc. „To je… páni, nevím. Docela drsné, ne?“ Aeluonka se nahlas nezasmála, ale Mluvčí měla pocit, že se asi směje. „Určitě mu to vyřídím,“ odvětila suše. Její vnitřní víčka se rozjela do stran a ona stočila pohled k Mluvčí, aby ji vtáhla do konverzace. „A co vy?“ zeptala se. „Kam vy máte namířeno?“ Mluvčí polkla, zahnala nervozitu a pobídla oblek, aby se přidal do jejich kroužku.
/98/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518098