doma zbraně nebudou a nikdy si krví ruce neušpiní. Temnější kouty galaxie znala pouze zprostředkovaně, nikoli z vlastní zkušenosti. Nicméně to, co o nich věděla, ji jen utvrdilo v tom, že na toto téma sama nikdy mluvit nezačne, ne jako teď Roveg. Jeho zájem byl nestoudný, přestože ho kryl předstíraným taktem. Ale ať už na to měla kapitánka Tem osobní názor jakýkoli, nechala si ho pro sebe. „Je to tak,“ řekla tak nonšalantně, jako by stále jen mluvila o svém raketoplánu. Krátká odpověď, všimla si Mluvčí. Následovala obratná změna tématu. „Zrovna jsme vyložili náklad a teď mám volno. Na pár dekadní letím za přítelem.“ „Její přítel je Člověk,“ ozvalo se dítě zpod stolu. Konečně se zapojilo. „Ó, Lidi mám rád,“ prohlásil Roveg žoviálně. „Všichni Lidé, které jsem potkal, byli tak fascinující. A jakou mají historii! Mars je prý rozkošná planeta.“ Kapitánka Tem dál odpovídala vyhýbavě. „Můj přítel je Exodan, takže nevím.“ „Opravdu?“ podivila se Ouloo. Teď začala být zvědavá ona. Mluvčí přemýšlela, jestli Ouloo s Rovegem na kapitánku nebudou už trochu moc. „To je… páni, nevím. Docela drsné, ne?“ Aeluonka se nahlas nezasmála, ale Mluvčí měla pocit, že se asi směje. „Určitě mu to vyřídím,“ odvětila suše. Její vnitřní víčka se rozjela do stran a ona stočila pohled k Mluvčí, aby ji vtáhla do konverzace. „A co vy?“ zeptala se. „Kam vy máte namířeno?“ Mluvčí polkla, zahnala nervozitu a pobídla oblek, aby se přidal do jejich kroužku.
/98/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518098
Pei netušila, jak číst v Akaraččině tváři, a tato nevědomost pro ni byla velmi nepříjemná. Rovegova tvář se nehýbala vůbec, ale Pei už se dávno smířila s tím, že Quelinové se přečíst nedali. Naopak Mluvčí… No, ale kdo vůbec něco věděl o Akaracích? Znala je jako kočovný, po galaxii roztroušený druh, jehož domovský svět Harmagiáni obrali o všechno použitelné už dlouhá léta předtím, než takovým věcem učinila přítrž Hashkathská dohoda. Akarakové byli plnohodnotnými členy GS, nicméně Pei si byla jistá, že neměli křeslo v Parlamentu (což se, když nad tím teď přemýšlela, zdálo být divné). Jediní zástupci tohoto druhu, se kterými se setkala tváří v tvář, byli ti, co se ji snažili okrást, a ona o nich vlastně ani jiné historky neznala. Krom toho o nich nevěděla nic. Nikdy ji nenapadlo, jak neinformovaná je. Teď však, když se její nevědomost zhmotnila přímo před ní, ji to štvalo. Co byla zač? Pei se otočila k Mluvčí a rozhodla se být otevřená. Na svou otázku dostane odpověď jedině tak, že se zeptá. „Letím na Kaathet,“ odpověděla Mluvčí. „A co vás tam přivádí?“ vyzvídala Pei. „Máme se tam setkat s jinou lodí. Já a moje sestra pomáháme jiným akarackým lodím získávat zásoby.“ Peina víčka zamrkala podezřením. Nedokázala říct, zda získávat zásoby nebyl eufemismus. „Jaký druh zásob?“ „Většinou hydroponické vybavení. A další nejrůznější zboží.“ Pohlédla Pei do očí. „Všechno, co potřebovali, jsme koupili na Port Coriolu a teď to letíme odevzdat.“
/99/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518098
Tón i rytmus řeči Mluvčí přetékal až odzbrojující vlídností, ale Pei poznala pohled, který říkal: neurážej mě kurva. Netušila, jak dobře Mluvčí dokáže číst její výrazy, přesto nechala svoje tváře uvolněně zmodrat. „Takže jste kurýrka nákladů jako já,“ pronesla příjemným tónem. Mluvčí se trošičku zarazila. „Ano, dá se to tak říct,“ odpověděla. „Já tak o sobě ale nepřemýšlím. A myslím, že naše práce nejsou moc stejné.“ Roveg nedokázal zjistit důvod náhlého napětí, ale nelíbilo se mu. Navíc, vzhledem k směru, jakým se diskuze ubírala, se bude další otázka týkat toho, kam má namířeno on, a to nechtěl. Skočil jim do hovoru a snažil se tón odlehčit. „Když už jsme mluvili o těch Lidech, na něco se chci už dlouho někoho zeptat.“ Zamyšleně se odmlčel. „Sýr. Opravdu to existuje?“ Pei vybuchla smíchy. „Fuj,“ utrousila. „Hvězdy. Ano, sýr bohužel skutečně existuje.“ Roveg byl tou odpovědí potěšen i zděšen zároveň. „Opravdu?“ vydechl. To konečně vylákalo Tupo zpod stolu. „Co je sýr?“ Mluvčí tázavě naklonila hlavu. „Taky by mě to zajímalo.“ „Ale ne, nechtějte po mně, abych vám to vysvětlovala,“ zaúpěla Pei. Akaračka se ve svém kokpitu opřela do židle. „No, tak teď už musíte,“ poznamenala. „Mami, co je to sýr?“ šeptalo Tupo hlasitě. „Já nevím,“ odvětila Ouloo. „Když budeš poslouchat, tak to zjistíš.“
/100/
Ukázka elektronické knihy