98
m a x
b r o o k s
m i n e c r a f t
–
h o r a
fobie, že, protože to je spíš takový ten strach z věcí, které ti vlastně nemůžou uškodit, že jo, třeba jako ti malí pavouci tam u nás doma, s těma dlouhýma tápavýma nohama, ale tak malými čelistmi, že vůbec…“ „Guyi!“ křikla na mě Summer. „O čem to proboha meleš?“ Zakoktal jsem se – stál jsem přede dvěma těžkými výzvami současně. Nejenže jsem musel přejít po tom nemožném můstku, ale musel jsem přiznat, že se toho bojím! Podobnou situaci jsem ještě nikdy nemusel řešit. Kolem dokola nebylo živé duše, která by mohla být svědkem mé slabosti. Co si o mně ale pomyslí ona, když se ukážu jako totální ňouma? „Tam dole je přece ta láva,“ vykoktal jsem roztřeseně vyprahlým hrdlem, „celé lávové jezero… hned pod tím ostrůvkem, a pak…“ Popotahoval jsem pálícím nosem a slzy mi vysychaly přímo v očích. „A pak…“ „No tak tam spadneš,“ dokončila za mě Summer a postavila se mi těsně po bok. „Vítej v klubu. Já jsem si užila žhavých lázní víc než dost.“ Zasmála se tím podivuhodným uklidňujícím smíchem. „Poprvé mě to potkalo nahoře, tam jsem spadla rovnou do lávového jezírka, které jsem sama nasbírala na první vyhřívanou vanu.“ Cítil jsem na tváři její dech chladnější než okolní vzduch. „Můžeš mi věřit, že se mi tady dole pokaždé vybaví vzpomínky na to první škvaření.“ „Takže… taky se bojíš?“ Nová dávka muzikálního smíchu. „No jistě! Kdo by se v Netheru nebál? Kdybychom jeden před druhým nepřiznali, čeho se bojíme, jak bychom si mohli navzájem pomoct?“ Z očí mi opět vyhrkly slzy, ale tentokrát to bylo z úlevy. Kamlekce číslo osm: Kamarádi by se neměli obávat přiznat, čeho se bojí. Summer se ke mně přitočila a přitiskla se ramenem v brnění k mému. „To bude v pohodě,“ řekla povzbudivě. „Kdy-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518087