Kolem půlnoci Simpson zavřel svůj bar, takže jsme museli jít ven. Tom Sco se vydal na tříkilometrovou procházku svižným tempem. Jen jsem mu něco naznačil, když mě míjel, protože se mi ten chlapík docela líbil. “Nechte si svůj derringer volně za opaskem, pane,” říkám, “protože by se vám mohl hodit.” Podíval se na mě se svým klidným úsměvem a pak jsem ho v šeru ztratil z dohledu. Nikdy jsem si nemyslel, že ho ještě uvidím. Sotva odešel, přišel ke mně Simpson a povídá: “V Mucholapkové rokli bude dneska večer pěkné dusno, Jeffe; kluci říkají, že Hawkins před půl hodinou vyrazil, aby si počkal na Sco a a zastřelil ho až se potkají. Počítám, že zítra bude potřeba koroner.” Co se té noci stalo v rokli? To byla otázka, kterou si příští ráno kladli docela všichni. Po rozednění byl ve Fergusonově obchodě nějaký míšenec a řekl, že se náhodou kolem jedné hodiny ranní ocitl poblíž rokle. Nebylo snadné se od něho něco dozvědět, vypadal tak neobyčejně vyděšeně, ale nakonec nám řekl, že v nočním tichu slyšel ty nejděsivější výkřiky. Nebyly to žádné výstřely, říkal, ale křik – strašný křik, trochu tlumený, jako když má člověk na hlavě peřinu a má smrtelné bolesti. Abner Brandon a já a ještě několik dalších lidí jsme v té době byli v obchodě, a tak jsme nasedli na koně a vyjeli ke Sco ovu domu, cestou jsme projížděli soutěskou. Nebylo tam nic zvláštního k vidění – žádná krev ani stopy po boji, nic; a když jsme dojeli ke Sco ovu domu, vyšel nám vstříc svěží jako skřivánek. “Ahoj, Jeffe!” povídá, “pistole nakonec nejsou potřeba. Pojďte dál a dejte si koktejl, hoši.” “Neviděl jste nebo neslyšel nic, když jste se včera v noci vracel domů?” ptám se. “Ne,” říká, “všude byl klid. “V Mucholapce houkala sova, to bylo všechno. Pojďte a dejte si skleničku.”
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518086