se, Joe Hawkinsi, protože jsi, mrtvý člověk!” Joe se otočil a chtěl se chytit své zbraně, ale nebylo to nic platné. Tom Sco stál a mířil na něho derringerem; na bílé tváři měl úsměv, ale v očích mu zářil samotný ďábel. “Ne že by mě stará země převálcovala,” povídá, “ale nikdo přede mnou ji nebude hanět, a pak zůstane naživu.” Na vteřinu nebo dvě jsem viděl, jak se mu prst napíná kolem spouště, pak se rozesmál a hodil pistoli na zem. “Ne,” řekl, “nemůžu zastřelit napůl opilého člověka. Zachovám ti ten tvůj špinavý život, Joe, a použij ho líp než dosud. Dnes v noci jsi byl blíž hrobu, než budeš, dokud nepřijde tvůj čas. Myslím, že bys teď měl jít po svých. Nikdy se na mě nedívej jako čert, člověče; nebojím se tě. Tyran je skoro vždycky zbabělec.” Pohrdavě se otočil a znovu si zapálil zpola vykouřenou dýmku, zatímco Alabama se vytratil z baru a v uších mu zněl smích Britů. Viděl jsem jeho tvář, když mě míjel, a viděl jsem v ní vraždu, pánové – vraždu, tak jasnou, jako jsem nikdy v životě nic neviděl. Po té hádce jsem zůstal v baru a sledoval Toma Sco a, jak si potřásá rukou s okolními muži. Připadalo mi to trochu divné, když jsem ho viděl usměvavého a veselého; znal jsem totiž Joeovu krvelačnou mysl a věděl jsem, že ten Angličan má jen malou šanci, že se dočká rána. Bydlel na odlehlém místě, víte, úplně mimo stezku, a musel projít Mucholapkovou roklí, aby se k ní dostal. Tahle rokle byla bažinaté ponuré místo, dost osamělé i ve dne, a vždycky nahánělo hrůzu, v noci tu nikdy nebyla živá duše. Některé části bažiny byly tak měkké a hluboké, že tělo, které by tam někdo hodil, bylo by do rána pryč. Viděl jsem Alabamu Joea, jak se krčí pod listím velkého muchovníku v nejtemnější části rokle, s mračícím se obličejem a revolverem v ruce; viděl jsem to, pánové, na vlastní oči.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518086