oknem vyletěli. Pozdě litovala, hořké slzy prolévala, ale marně. Po nějaké době se narodila holčička, dali jí jméno Bohdanka. Měli z ní radost, kromě hezké tváře měla i dobré srdce. Čas letěl jako voda, Bohdanka vyšla školu a šla do učení jako prodavačka. Jednou s maminkou pekly něco sladkého a Bohdanka si všimla, jak maminka pláče. Tak dlouho se vyptávala, až se dozvěděla, co se stalo. „Neplač, maminko, já se vydám do světa a jistě bratry vysvobodím,“ rozhodla se Bohdanka a vydala se na cestu. Šla, kam ji nohy nesly, až si musela odpočinout. Sedla si v parku na lavičku. Vyndala řízek a chleba od maminky. Řízek snědla a chleba drobila ptáčkům. Kéž by také moji bratři krkavci přiletěli a pověděli, jak bych je mohla zachránit. Vtom to povětřím zašumělo a k jejím nohám přiletělo sedmero krkavců. Největší z nich povídá: „Jestli nás chceš, Bohdanko, opravdu vysvobodit, nesmíš se vrátit domů a musíš nám sama ušít košile, ale aby vypadaly jako z obchodu. Do té doby nesmíš s nikým slova promluvit a nikdo ti se šitím nesmí pomáhat.“ Bohdanka jim to slíbila a oni odletěli. Bohdanka seděla a přemýšlela. Hlavou jí běžel film o krtečkovi, jak ke kalhotkám přišel. Ale vypěstovat len, upříst nitě, utkat plátno a teprve pak šít v ruce košile si sama 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518080