oknem vyletěli. Pozdě litovala, hořké slzy prolévala, ale marně. Po nějaké době se narodila holčička, dali jí jméno Bohdanka. Měli z ní radost, kromě hezké tváře měla i dobré srdce. Čas letěl jako voda, Bohdanka vyšla školu a šla do učení jako prodavačka. Jednou s maminkou pekly něco sladkého a Bohdanka si všimla, jak maminka pláče. Tak dlouho se vyptávala, až se dozvěděla, co se stalo. „Neplač, maminko, já se vydám do světa a jistě bratry vysvobodím,“ rozhodla se Bohdanka a vydala se na cestu. Šla, kam ji nohy nesly, až si musela odpočinout. Sedla si v parku na lavičku. Vyndala řízek a chleba od maminky. Řízek snědla a chleba drobila ptáčkům. Kéž by také moji bratři krkavci přiletěli a pověděli, jak bych je mohla zachránit. Vtom to povětřím zašumělo a k jejím nohám přiletělo sedmero krkavců. Největší z nich povídá: „Jestli nás chceš, Bohdanko, opravdu vysvobodit, nesmíš se vrátit domů a musíš nám sama ušít košile, ale aby vypadaly jako z obchodu. Do té doby nesmíš s nikým slova promluvit a nikdo ti se šitím nesmí pomáhat.“ Bohdanka jim to slíbila a oni odletěli. Bohdanka seděla a přemýšlela. Hlavou jí běžel film o krtečkovi, jak ke kalhotkám přišel. Ale vypěstovat len, upříst nitě, utkat plátno a teprve pak šít v ruce košile si sama 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518080
netroufala. Co dělat? Rozhlédla se kolem a uviděla poutač na supermarket. „Co když se přihlásím na brigádu a vydělám si peníze na plátno i šicí stroj?“ Jenže to nebylo tak jednoduché. Kde bude bydlet a nesmí přece s nikým mluvit. Napsala si na papírek, že je němá a shání práci s ubytovnou. Až skoro večer a až ve třetím supermarketu s ní podepsali pracovní smlouvu na doplňování zboží do regálů a dali jí klíče od ubytovny. „Ale to víte, moc velkou výplatu nedostanete. Jako němá jste sice osoba zdravotně znevýhodněná a my na vás můžeme čerpat dotaci, ale nemáte žádné vzdělání, žádnou střední školu ani výuční list, tak na vás zbyla ta nejobyčejnější práce,“ řekla ta hodná paní na personálním oddělení. Bohdance to nevadilo. Byla ráda, že má kde hlavu složit a že má práci, za kterou dostane zaplaceno. Pilně pracovala a nic si nevšímala, že se jí některé kolegyně pošklebují, že je němá a chodí pořád ve stejném oblečení. Když dostala výplatu za první měsíc, hned se dívala na výplatní pásku a počítala. Něco jí strhli za daně, zdravotní a sociální pojištění, něco musela zaplatit za ubytovnu, také stravenky nejsou zadarmo, musela si z nich část zaplatit. Potřebovala i nějaké oblečení, aby si nemusela všechno vždycky večer na ubytovně vyprat a doufat, že to 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518080
do rána na radiátoru uschne. Přemýšlela, jak by co nejvíce ušetřila. Z ubytovny to měla do práce půlhodinu rychlé chůze, tak nejezdila autobusem, ale chodila pěšky. Oběd si koupila za stravenky a ke snídani a večeři si namazala chleba. Pro nějaké rezervní oblečení si došla do secondhandu. Přesto jí první měsíc zbylo sotva na jehly, nitě a nůžky. Potřebovala ale ještě špendlíky, krejčovský metr, křídu, plátno, knoflíky a šicí stroj. V práci ji mrzelo, že se s ní nikdo nekamarádí, dokonce jedna hloupá prodavačka jménem Dagmar na ni byla docela zlá a posmívala se jí, že asi není moc chytrá, když ani nemluví. Ale Bohdanka se na ni vždycky mile usmála a hleděla si své práce. Jednou procházel vedoucí supermarketu celým obchodem a díval se, jestli je všechno v pořádku a jak kdo pracuje. Hned si všiml, že některé regály jsou srovnány pečlivěji než ty ostatní, tak nějak jinak, spíš se podobaly malým uměleckým dílům než policím se zbožím. Hned se ptal, kdo do nich to zboží doplňuje. Bohdanka se mu na první pohled zalíbila. Jaké má krásné oči a jak je šikovná a pracovitá. Co na tom, že je němá? Začal chodit do obchodu častěji. Ostatní prodavačky a brigádnice si toho všimly, že tam chodí za Bohdankou, že se do ní nejspíš zamiloval. Bohdance se 100 Ukázka elektronické knihy