Evropská unie v českém veřejném diskursu (Ukázka, strana 99)

do Evropské unie nesouhlasně. Právě doba před zmíněnými parlamentními volbami byla dobou, kdy se kritické hlasy směrem k Evropské unii a případnému našemu vstupu ozývaly nejsilněji. Jedním ze základních materiálů, který tuto kritiku shrnoval a který byl rovněž jedním ze základních pozičních a ideových dokumentů ODS ve vztahu k Evropské unii, byl Manifest českého eurorealismu (Zahradil et al. 2001). Až krátce před referendem byl tento dokument doplněn o další kratší textové materiály, které do určité míry pozměňovaly význam Evropské unie a vstupu České republiky.

Manifest českého eurorealismu pojímá vstup České republiky do Evropské unie jako vazalství, tedy pojmovou metaforou je VSTUP ČR DO EU JE VAZALSTVÍ. Podobně jako v případě Euromanifestu ČSSD i manifest ODS konstruuje význam vstupu pomocí usazených metafor, které je třeba (zre) konstruovat. Ačkoliv je v manifestu ODS více explicitních i nekonvenčních metafor, netvoří tyto metafory komplexní význam, ale jen doplňují a dokreslují specifické významy, které se k významu vazalství váží. Než podrobněji ukážu, jakým způsobem je konstruován význam vstupu České republiky do Evropské unie jakožto vazalství, je třeba se detailněji zaměřit na význam samotného pojmu.

Vazalství je pojem, který je obecně známý především díky školnímu dějepisu, ve kterém je zmiňován v souvislosti se středověkem a feudální společností. Lenní soustava spočívala v tom, že lenní pán chránil své služebníky (vazaly) a přiděloval jim například úřední funkce, půdu či materiální prostředky včetně peněz výměnou za zachování věrnosti a plnění různých povinností v různé podobě, například vojenské výpomoci (Čornej et al. 2004, 14–15). V běžné mluvě, která je součástí určitého kolektivně sdíleného významu, je význam pojmu vazal a vazalství převážně redukován na význam podřízenosti, závislosti, dokonce nesvobody.104 A právě tento význam vazalství se váže k rámování vstupu České republiky do Evropské unie v podání ODS, což je patrné z níže uvedených citací: Vůči postkomunistickým zemím včetně ČR vytvořila EU v 1. polovině 90. let projekt tzv. východního rozšíření. Určující jsou pro něj výše popsané zájmy ovlivňující rozhodování EU. Nejde v něm o co nejrychlejší přijetí kandidátských zemí, ale především o využití procesu přistupování ve prospěch stávajících členů. EU chápe kandidátské země v prvé řadě jako trhy pro svoji produkci a pro výhodné uplatnění přebytku svých politiky ODS, kteří zastávali posty ministrů (Říman, Langer), místopředsedů ODS (Langer, Zahradil) a od roku 2004 i post poslance Evropského parlamentu (Zahradil, viz dále v textu).

104 Viz Český národní korpus, hledání „Kontext“ (https://kontext.korpus.cz/), pojem vazal. Z výsledku je nutné odstranit položky, ve kterých je pojmu vazal využito doslovně, tj. ve spojitosti s (především) historií středověku.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518007

odborníků, dále jako zdroje surovin a místní levné a kvalifikované pracovní síly a také jako případnou nárazníkovou zónu před politickými i bezpečnostními riziky Východu a Balkánu. V současnosti funguje mezi EU a kandidáty asymetrická ekonomická výměna, výhodná pro EU. (…) Pro EU je tedy kandidátská země ekonomicky výrazně atraktivnější než přeměna takového kandidáta v plnoprávného člena. (Zahradil et al.

2001, 6)

Manifest českého eurorealismu konstruuje význam vazalství tak, že Česká republika se v případě vstupu do Evropské unie stává vazalem Unie.

Vazalem ovšem není pouze naše republika, ale i další země, u kterých se očekával vstup do Unie ve stejné vlně, přičemž tento vztah, tedy vazalství, byl dle ODS vytvořen již předvstupními rozhovory a procesem přistupování. Daná citace, včetně dalších odstavců a pasáží by rovněž mohly být interpretovány jako vykořisťování či otroctví. V textu je řada odkazů na různé způsoby, kterými vstup Českou republiku (a další státy přistupující v dané vlně) znevýhodní, způsobí jí ekonomické potíže v podobě silného tlaku a konkurence na domácí podniky až po zdražování běžného spotřebního zboží. Je zde však několik aspektů, které posouvají význam k vazalství, a nikoliv vykořisťování či otrokářství: Vstup ČR do EU ale není politicky neutrálním krokem, naopak je výsostně politickým rozhodnutím. Půjde o nejrozsáhlejší novodobé dobrovolné odevzdání části naší státní suverenity na nadnárodní úroveň. (…) Je třeba vědět, za jakých podmínek budeme vstupovat, jaký je současný stav a pravděpodobný budoucí vývoj EU, jaká její podoba je pro nás výhodná více a jaká méně, jaký model EU budeme po svém vstupu prosazovat. (Zahradil et al. 2001, 3)

Vstup České republiky do Evropské unie je explicitně zmiňován jako dobrovolný akt, vlastní rozhodnutí, které je činěno s vědomím toho, že se jedná o vztah, který na jednu stranu vyžaduje jistá omezení (suverenita), na druhou stranu však také přináší určité výhody: Evropská integrace bezesporu zajistila západní Evropě v jejích dějinách unikátně dlouhé období stability, prosperity a míru. Čtyři základní svobody jednotného trhu – volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb – se staly úspěšnými nástroji překonávání starých antagonismů a dlouhodobé mírové koexistence evropských národů.

(Zahradil et al. 2001, 4)

Výše zmíněné tedy konstruuje význam ve smyslu vazalství, neboť se nejedná o jednostranný vztah, ve kterém by Evropská unie byla prezentována

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518007

jako dominující aktér, který nedává České republice žádné možnosti jednat.

Naopak, Česká republika má možnost jednat uvnitř systému Unie, který k tomu nabízí prostor. K tomu poskytuje některé výhody (viz výše uvedená citace), ale zároveň vyžaduje plnění určitých povinností. V otrokářském systému by to České republice nebylo umožněno, neboť by byla absolutně nesvobodným aktérem a byla redukována na majetek, se kterým by Evropská unie mohla volně disponovat. Je tedy patrné, že význam vstupu České republiky do Evropské unie je konstruován ve významu vazalství, jak jej známe z dějepisu, tedy jako určitý systém závislosti, který je založen na oboustranné dohodě.

Normativní aspekt tohoto způsobu rámování vyplývá jednak z toho, že feudální systém, ke kterému se vazalství váže, je obecně hodnocen negativně (zvláště s přihlédnutím k marxistické teorii), a především jako překonaný systém, který otevřeně stavěl na kategorizaci společnosti na vrchnost a poddané. Za druhé je normativní aspekt tohoto rámování vytvářen skrze konstrukci významu vazalství ve smyslu podřízenosti a závislosti (případně nesvobody), což je již zmíněný kolektivně sdílený význam vazalství, jenž je přítomen v každodenním veřejném diskursu. To je dáno i tím, že „služby“, které jsou v tomto vazalském vztahu nabízeny České republice, občanští demokraté prezentují jako naprosto neadekvátní tomu, co musí republika poskytovat, či přesněji řečeno obětovat Evropské unii: Přebírání evropského práva si vyžádá na straně kandidátských zemí mnohonásobně vyšší náklady, než může být hodnota předvstupní pomoci z EU, což dnes připouštějí i české vládní zdroje. Vyhodnocování převzatého „acquis“ je zcela v rukou evropských úředníků, a proto je navíc výhodným negociačním nástrojem, jehož pomocí je možno posouvat kandidátské země na hodnotícím žebříčku a zvětšovat či zmenšovat jejich vzájemný odstup dle aktuální potřeby. Podobně jsou vůči kandidátům používána i další hodnotící kritéria. (Zahradil et al. 2001, 6–7) Rychlý vstup bude také pro ekonomiky kandidátských zemí znamenat liberalizační šok, ne nepodobný začátku 90. let, včetně růstu inflace, nezaměstnanosti a tlaku na podnikatelský sektor. Budoucí kompenzace ve formě pomoci z fondů EU je novými členy přeceňována. Bude omezená a nižší než stávající podpory členským zemím a část kritérií pro její přidělování je věcí pružného výkladu, závislého tudíž na politické dohodě. (Zahradil et al. 2001, 7)

Vstup České republiky do Evropské unie ve významu vazalství je konstruo­ ván i skrze alternativy, které ODS k Unii nabízí a detailněji popisuje:

100 Ukázka elektronické knihy