MAISEY YATESOVÁ
nechtěl, aby moje máma věděla, jak je to pro mě těžké, že onemocněla. Tak jsem to skrýval, protože jsem musel být silný.“ Chtěl si s ní povídat, a to toho nikdy s nikým moc nenapovídal. Ale možná šlo o to, že už nechtěl, aby mezi nimi byla nějaká nedorozumění, takže si přál najít cesty, jak se jim vyhnout. Přikývla. „Možná to tak je. Zvykla jsem si skrývat to, co chci, protože toho bylo hodně, co mi táta nemohl dát. A já jsem nechtěla, aby byl kvůli tomu smutný. Takže jsem prostě… Bezstarostně jsem poskakovala kolem a předstírala, že je všechno v nejlepším pořádku, i když to v pořádku ani trochu nebylo.“ „Ještě není pozdě,“ řekl. „Ale určitě je už vyloučeno, abys jela za tím Donovanem.“ „Vzala jsem u něj práci, Jericho. Potřebuje přinejmenším nějakou dobu na to, aby si za mě našel náhradu.“ „Ale ani se ho nedotkneš.“ Vypadala šokovaně. „To je snad samozřejmé.“ Neměl na takovou poznámku žádné právo. Ne, když tohle mezi nimi mělo trvat jen po dobu bouřky. Přesto ale nedokázal tu představu vůbec unést, vlastně při ní viděl doslova rudě. „Jsem ochotný prodat ti část vinic.“ A budou s tím komplikace, to je jasné. Ale tohle… tohle mezi nimi je přece jen na tu dobu, než skončí blizard. „To bys udělal?“ „Jo,“ odpověděl. Někdy během posledních dní ten důvod, proč o ty vinice tolik stál, i ta zoufalá touha upevnit si v údolí a v rodině svou pozici trochu vybledly. Vnímal teď víc, že Honey si přála vlastně úplně totéž. A on jí to nechtěl odepřít. Před tím, by to udělal, protože mu jeho potřeby připadaly důležitější. Ale teď už to tak nebylo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517993