LUCY MONROEOVÁ
Natalija přikývla, ale oči měla při tom jen pro Nikolaje. A na tu kratičkou chvíli jako by byli náhle spolu v místnosti úplně sami. Potom princ Jevgenij něco řekl. Nikolajovy šedé oči se soustředily na něco jiného a následovala dlouhá debata o podrobnostech svatby. Natalija a Nikolaj neměli až do oficiální večeře a následující recepce ani chvilku jen sami pro sebe. Natalija byla představena velké části místní šlechty, princ Jevgenij se choval vzorně a nedal ani v nejmenším najevo svůj nesouhlas s tím, že se stane mirruskou princeznou. Natalija už se s některými z nich setkala na Nikolajově korunovaci a později na Tianině pohřbu, ale teď na ni díky její nové roli pochopitelně reagovali jinak. V jejich pohledech byla značná dávka zvědavosti, kterou si ovšem nedovolili vyjádřit slovy. Přece jen měla být manželkou druhorozeného syna a teď si bere krále. Navzdory té zvědavosti i tomu, že oficiální recepce nebyly právě Natalijinou nejoblíbenější zábavou, nakonec si ten večer docela užila. Nejspíš i proto, že Nikolaj celou dobu setrvával po jejím boku, čímž dával jasně najevo, že ho do té svatby rozhodně nikdo nenutí, že je to jeho volba. Nyní se Natalija s Nikolajem procházeli v soukromých zahradách. Byly úchvatné, důmyslně osvětlené, aby vynikly jak květiny, tak fontány. „Tady je opravdu krásně.“ Předtím sem nikdy nezavítala. „Matka milovala všechny exotické květiny, nejen orchideje. Sama tyto zahrady navrhla jako tiché útočiště pro členy rodiny.“ Nikolaj se rozhlédl kolem, jako by vzpomínal na ty krásné časy. „Jsou tu jak květiny kvetoucí ve dne, tak ty, co kvetou v noci.“ „A jak přežijí zimu?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517989