VlCí prokletí nu. Vypráví jí o mně, o madam Vulpineové i o svém pětizimém vyhnanství, dokonce i o svém snu. Roux je naštěstí praktický typ. Byla sice vychována podle zvyků Gatineau, ale její matka se s Roux i se svým manželem podělila o mnohé z vlastního vědění, takže jejich mysli, naštěstí vnímavé, otevřela i jiným možnostem. To Roux staví do jedinečné pozice: je jedním z mála lidí v celé zemi, kdo je Gaugeově historce ochoten věřit. Nebo aspoň uznat možnost, že je pravdivá, a podrobit celou věc zkoumání. Když teď přešel prvotní šok, je Roux víc zvědavá než vystrašená. „Jak vypadal?“ Chlapec pokrčí rameny. „Jako vlk.“ Roux do něj šťouchne, aby z něj dostala více informací. „Bílá srst. Trochu prašivý, abych pravdu řekl,“ za šklebí se Gauge na dívku. (Z tohoto tvrzení jsem dost rozpačitá, ale nemůžu jej popřít.) „Co ti teda řekl?“ nedá pokoj Roux. „Řekla,“ opraví ji Gauge. „Vlk je holka.“ Roux neví, co si o této novince myslet. „Dobrá, co ti tedy řekla?“ Gauge ji zasvětí do rozhovoru.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517576