98
b e t h
m i l l e r
•
ž e n a
,
k t e r á
z a č a l a
ž í t
„Zavoláš jí, prosím? Vím, že pokud na to kývneš, opravdu to uděláš.“ Stiskla mi ruku – nebo alespoň ji stisknout chtěla –, ale byla tak slabá, že mě to spíše pošimralo jako motýlí polibek. Ale přesto do mě tím dotekem doputovala část naléhavosti, kterou cítila a která mi připomněla – jako bych to potřebovala připomínat –, jak silné je pouto mezi námi dvěma. „Já prostě nevím, jestli to zvládnu, pokud…“ „Co, broučku?“ „Pokud to dopadne špatně. Co když se dozvím něco, co se mi nebude líbit?“ „Rozumím. Myslím, že bys měla nejdříve zavolat Robertě. Ona je zvyklá řešit podobné případy. Jestli chceš, budu tě u toho držet za ruku.“ Máma se usmála. „Uděláš to pro mě? Ozveš se jí?“ „Nemám její číslo.“ „Já ano.“ Bože. Byla na mě připravená. „Vážně, vážně to chceš, mami?“ „Vážně, vážně to chci.“ Vážně, vážně to chci byl verš z písničky od Spice Girls. Bývaly doby, kdy ji pouhá tato slova ponoukla k tomu, aby mi kus písně zanotovala, a nic by ji nezastavilo. Dnes však mlčela. „Dobře. Zavolám jí. Slibuju.“ „Zlatíčko.“ Oči se jí zalily slzami. „Děkuju. Už nemám náladu pod psa.“ Málem to ani nedořekla a při posledním slově jí vypověděl hlas docela. „Jsi dotěrná jako štěnice,“ zašklebila jsem se na ni a moje vlhké oči se zrcadlily v jejích. „Ale naštěstí jsi taky ta nejlepší máma na světě.“ „Ale, ty lichotnice,“ usmála se. Jak se mi líbil ten její zdánlivě bezstarostný úsměv! Stačilo jednoduše slíbit, že se spojím s tou Robertou, abych tím upokojila její obavy? Pokud ano, byla jsem za to ráda, ačkoli jsem to vážně, vážně udělat nechtěla. „Jsem na tebe pyšná.“ „Nech toho, celá se červenám.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517515