žek s včelími pruhy, dva zápisníky, bylinkový přípravek proti kašli, poslední balení krátce prošlého polaroidového filmu a jediná kniha, Sebrané básně Allena Ginsberga. Jeho poezie mě bude doprovázet na krátkém přednáškovém turné po Varšavě, Lucernu a Curychu, při kterém budu mít čas toulat se přes den v postranních uličkách, povědomých i neznámých, a nechávat se vést k nečekaným objevům. Chvíli se poflakovat, na okamžik si oddechnout od povyku a nářků okolního světa. Čekají na mě ulice, po kterých chodil Robert Walser. Hrob Jamese Joyce na kopci jen o kus dál. Plstěný šedý oblek Josepha Beuyse bezprizorně visící v prázdné galerii v Oslu. Na cestách, stranou všeho nového, co se ve světě děje, si budu znovu číst v Allenových básních, v tom rozpínavém vodíkovém jukeboxu, který obsahuje všechny nuance jeho hlasu. On by se ze současného politického ovzduší nestáhl, naopak by se do něj vrhl po hlavě, využil by plné síly svého hlasu a všechny by nabádal k tomu, aby se mobilizovali, šli k volbám a – pokud to bude nezbytné – aby se uchýlili k poklidné občanské neposlušnosti a třeba se i nechali sebrat. Jak se přesouvám od jedné hranice k další, můj pohyb začíná provázet atmosféra jakoby z jiného světa. Děti působí velmi živě, za sebou táhnou svá zavazadla ozdobená samolepkami panáčků v cestovních oděvech a nášivkami ze svých vlastních cest.Toužím jet s nimi, ale má cesta se odvíjí podle jiného, předem určeného plánu do Lisabonu, města dlážděných nocí. Právě zde se setkávám s archiváři z domu Fernanda Pessoy a jsem pozvána, abych navštívila osobní knihovnu milovaného básníka. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517505