98
„Skutečně?“ Působil překvapeně. „Sám si nejsem jistý, jestli mu rozumím. Ta žena je skvělá!“ Poklepal Fanny na rameno. „Mezitím zkusím najít vhodné šaty.“ Všechno jako by trvalo věčnost. Fanny si kladla otázku, kolik je asi hodin, jestli už se Burgtheater neplní hosty a – to bylo nejdůležitější – jestli nepromeškají ples hraběte Waidringa kvůli tomu, že hodit se do gala trvá tak dlouho. V jednu chvíli ji Schlomo zatáhl k paravánu v malé vedlejší místnosti, kde si oblékla nezvykle lehké šaty, které k jejímu úžasu neměly šněrování v pase, jak to vídávala u jiných šatů. Schlomo si ji pozorně prohlížel a na několika místech šaty upravil pomocí zavíracích špendlíků. Když uplynula snad celá věčnost, zavedl ji zpět do šatny a nalíčil ji. Poté cítila, jak jí něco položil na čelo. „Teď,“ zašeptal. „Postav se, podívej se na sebe… a řekni mi, že není dobré být černou ovcí.“ Fanny se opatrně zvedla a vzhlédla. Někde za sebou slyšela, jak Tilde překvapeně zatajila dech. V zrcadle viděla, jak se na Schlomově špičatém obličeji rozprostřel spokojený úsměv. Chou chou položila ruce na ramena nějaké elegantní ženě, která… Ne která, to jsem já! Ta žena v zrcadle chtěla zřejmě něco říct. Vlasy měla vyčesané tak, že sahaly do půlky čela a byly stočené v elegantních vlnách do účesu, jaký Fanny nikdy předtím neměla. Zvedla ruku, aby se ho dotkla, ale François ji klepl přes prsty. Čelo jí zdobila stříbrná čelenka, která zároveň držela účesu tvar. A její tvář – oči pod tmavými očními stíny dramaticky zářily. A postavu měkce obepínaly šaty ze třpytivého sametu barvy lesní zeleně s šifonem na krátkých rukávech a ve výstřihu. Žádné nadýchané rukávy s krajkovým lemem, žádné šněrování v pase. Elegance těchto šatů spočívala pouze v jednoduchosti.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517465