„No, to já taky,“ řekla Růženka. „Chudák Oskar.“ „Půjdu se podívat, jestli už je v pohodě,“ navrhla Lucinka, „ale je možné, že bude protivný i na mě.“
Když Lucinka dohnala Oskara, byl pořád zamlklý a trošku nevrlý. Mezitím došli na kraj starého lesa, k dalšímu zarostlému poli. „Nevěděla jsem, že toho víš tolik o stromech,“ prohodila Lucinka. „A proč bych neměl?“ odsekl Oskar. Lucinka poznala, že je doopravdy uražený. „Kéž by mě lidi víc poslouchali, místo aby se mi smáli.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517420