STEFAN PETRUCHA
|
91
i dost peněz, aby poslal tetu May na zaslouženou slunečnou dovolenou na Floridu. Ještě před hodinou jsem si myslel, že můj život končí. Věci se mění fakt rychle. Zabloudil očima k desce. Alespoň některý věci. Nevím, proč jsem si myslel, že bych s tímhle mohl něco dělat, ale po rozhovoru s Robbiem mě napadlo, kdo by to mohl zvládnout. Spideyho ale pořád hledá policie. Měl bych na to jít chytře a nevylézat, dokud neotisknou moje fotky. To by mi mělo pomoct očistit se před zákonem. Celé odpoledne doháněl věci do školy a doufal, že mu zavolá jistá blonďatá spolužačka. Zavolal bych jí sám, ale byla hrozně naštvaná. Na sklonku odpoledne už byly fotky po celém internetu. Když se Gwen neozvala a nikdo oficiálně neprohlásil, že je Spider-Man nevinný (ohlašovalo se to vůbec veřejně?), naznal, že čekal už dost dlouho. Natáhl na sebe oblek a vyrazil. Nejprve vhodil do schránek profesorů ESU pár opožděných úkolů a pak se vydal k policejní stanici. Demonstrace sice již skončily a v okolí tak vládlo ticho a klid, ale Spider-Man se přesto usadil ve stínu košatého jilmu a čekal. Za svou trpělivost byl odměněn. Z budovy vyšla postava v dlouhém kabátu a podívala se jeho směrem. Spider-Man se bál, že ho muž zahlédl, ten však jen chvíli obdivoval pár hvězd, které byly vidět, a pak si zakryl bílé vlasy kloboukem a rozloučil se kývnutím s hlídačem u dveří. „Dobrou noc, kapitáne Stacy.“ Gweninu tátovi věřím hodně. Ale jen se musím ujistit, že nás nikdo neuvidí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517395