chycením vzorce obhajoby a částečně i pádu z vrcholu, byť v tomto případě lze místo výrazu pád použít relevantnějšího termínu odchod. Sledujeme gymnastčino úsilí, které předchází jejímu poslednímu důležitému závodu. Na jejím těle se již projevují známky opotřebování a rovněž její mysl se začíná vzpírat zaběhlým stereotypům. Paradoxně vyznívá skutečnost, že po dobu trvání sportovní kariéry musí Eva odkládat „normální“ život – tedy život opět svázaný stereotypy, pouze jiného druhu. Natáčení tohoto příběhu probíhalo v opačném časovém sledu, než předepisoval scénář. Režisérka Chytilová nejprve zachytila pražský světový šampionát i s autentickým triumfem Bosákové na kladině a teprve poté realizovala scénář. Zatímco jsou tedy scény ze šampionátu ryzím dokumentem, předcházející příprava je inscenována, byť způsobem, který je typický spíše pro dokumentární film. Odtržení špičkové gymnastky od normálního života je prezentováno v několika scénách z osobního života. Fascinující jsou ovšem především scény nekonečného tréninkového drilu. Ať už se jedná o ranní, zprvu poněkud líné rozcvičování, při němž gymnastka viditelně překonává jistou nechuť k dalšímu cvičení, o pokus přečíst si v krátké chvilce před příchodem trenérky noviny nebo o dynamické a divácky strhující scény tréninku pod vedením choreografa Ogouna. Ve filmu je tematizována jedna známá epizoda z gymnastčiny kariéry – problém zvládnout cvičební prvek salto nazad. Tuto epizodu mimochodem přesvědčivě vylíčil v povídce s názvem Salto nazad Ota Pavel (1989: 92–96). Bosáková si tento prvek osvojila, ale ve filmu jsou její nejistota a strach z obtížného prvku znovu zobrazeny. Pozoruhodný je především Ogounův energický přístup, jímž svou svěřenkyni nutí k provedení cviku. Aby Bosákovou dostatečně vybudil ke špičkovému výkonu, neváhá použít drobné zesměšňování, verbální nátlak, a dokonce své svěřenkyni vnutí sázku o vzájemnou facku, kterou jí – poté co opět prvek neprovede – bez váhání uštědří. Divák je tak svědkem toho, jak se elegantní a esteticky působivé provedení cviků na soutěžích rodí z překonávání zábran, dřiny a v neposlední řadě i z chování muže k ženě, které by v jakémkoli jiném prostředí asi nemohlo být tolerováno. Pro celý film platí zásada maximální autentičnosti, která se ve Věřině příběhu odráží i v užití stejných křestních jmen herců i je-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517379