Se žirafami na západ
97
DRC. Staroch zaúpěl a stáhl se. Než mi to stačil zakázat, vytáhl jsem z kabiny jutový pytel, vystoupil na postranici náklaďáku a podal Holce sladkou cibuli. Nabrala ji jazykem a čekala na novou. Zakrátko kolem mě obě žirafy čenichaly v naději na další cibulovou pochoutku jako při první noci v karanténní stanici. Staroch mě asi minutu sledoval a pak opatrně dokončil prohlídku dlahy, zatímco Holka dostávala jednu cibuli za druhou za to, že vydržela klidně stát, a ani Kluk nepřišel zkrátka, protože spravedlnost je holt spravedlnost. Jak mě tak žirafy pošťuchovaly čumáky, znovu jsem na sobě ucítil Starochův pohled. Vytáhl z kapsy u košile balíček Lucky Strike, vzal si jedno žváro, zapálil si, opřel se zadkem o strom a ukázal mi, ať slezu. Seskočil jsem na zem. Natáhl ke mně ruku s cigaretami. Tehdy byl tabák něco jako žvýkačky – i moje pobožná máma si dávala čouda, nejpříšernější pohled, co si dovedete představit. Sám jsem si v mládí odbyl chrchlání, co se do mě vešlo, a nebyl jsem takový pitomec, abych se pouštěl do opravdického kouření, dokud tedy nezačala válka. Zavrtěl jsem hlavou a Staroch zastrčil krabičku do kapsy, zhluboka potáhl z luckyny, zase se opřel o strom a položil si obě dlaně na kolena. Cigareta mu visela mezi rozcupovanými prsty. Tehdy poprvé jsem si je mohl prohlédnout zblízka – jeden prst byl nadobro pryč a ostatní vypadaly, jako by je sežvýkala a vyplivla nějaká šelma. „I když ti dovolím pomáhat mi se zlatíčky,“ řekl, „ať tě nikdy a za žádných okolností nenachytám vevnitř. Velcí si neuvědomují, že jsou ostatní malí. Můžou tě tisíckrát milovat jako vlastní mámu, ale klidně ti bez důvodu přelámou ruku nebo nohu. Vezmi si, co všechno je potkalo, přidej k tomu, co po nich teď chceme, a pak se nediv, že jsou nervózní. Na jejich místě bys byl taky. Rozuměls?“ Přikývl jsem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517212