Temné blues v New Orleans
andělů. Nakonec jsme dorazili k jednomu, který vypadal spíš jako malý domeček z cihel s poškrábanou omítkou. Důvodem poškození bylo obrovské množství vyškrábaných tří X nebo možná tří křížků, jaké měli na sobě chlápci, co zabili Lacroixe. U hrobky stáli čtyři chlápci a dvě ženy. Muži měli v rukou mačety, ženy ne. Zato obě zářily tím bílým světlem. Ale tak zvláštně, jako by se světlo samotné objevovalo kdesi na jejich pozadí. Jeden z mužů mačetou rozsekal dvě zombie a z té jedné zrovna dělal sushi. K dokonalosti chyběla jen rýže. „Máte tu koncert, Mademoiselle Charlotte?“ Zpěvačka se na mě úkosem podívala. Teprve teď jsem si všiml, že měla ruce od hlíny, omítky a cihlového prachu. Hrobka, u níž jsme stáli, byla probouraná – kladivy. Ta ležela u nohou paní Brigitty. Té, co pila pálivý rum s papričkami. „To je hrob Marie Laveau, že? Byla to mocná čarodějka vúdú. Kdysi jsem z něj získal kus hlíny od magických překupníků. Mocná magická ingredience. Co tu děláte?“ Zatímco jsem se ptal, naznačil jsem dvěma vojákům, aby nemířili na partičku s mačetami. Živí lidé pro nás nepředstavovali nebezpečí. „Hledáme její kosti. Ale ty mrchy si je odnesly,“ vysvětlila Charlotte. „Mrchy?“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517202