Ale Vincent nechtěl čekat. Přinutil Helenu vzít si taxi a přijeli do Milanella. Několik dní jsme strávili společně, pak Maxmilian odjel do Trentina s milánskou akademií, protože je sice šťastný, když je se mnou, ale možná je ještě šťastnější, když hraje fotbal. Konečně vstoupil do mého světa. Navrhl jsem mu: „Jeď s nimi na desetidenní soustředění, tak si vyzkoušíš, jak žiju já: tréninky, hotel a tak, taky poznáš nové kamarády. A na horách je krásně.“ Vincent se mnou zůstal v Miláně. Dobili jsme společně baterky a pak se s mámou vrátil do Švédska. V pět odpoledne přistáli ve Stockholmu a on chtěl jít hned na trénink. Helena ho upozornila: „Trénink začíná v půl šesté. To nestihneme.“ „Zkusme to,“ naléhal Vincent. „Než se dostaneš na hřiště, už bude po všem.“ „To nevadí, mně stačí trénovat třeba jen pět minut.“ Helena se vzdala a odvezla ho na hřiště. I Vincent vstoupil do mého světa. Když se Helena vrátila, aby vyzvedla Maxiho, Vincent s ní nepřiletěl, protože měl ten víkend zápas. Chybím mu, ale fotbal je velká vášeň, která mu to vynahradí. A já jsem šťastný, protože moje děti nevyrůstají jako dříví v lese, jako já v Malmö. Chodil jsem ven, kdykoli se mi zachtělo, a kopal jsem si s míčem na zahradě. Oni byli odmalička vždycky pod dozorem, chránění, ale jak postupně vyrůstají, získávají čím dál větší svobodu a fotbal jim pomáhá nacházet si kamarády a zažívat to, co se děje v šatně, ať už jde o hodnoty, nebo vztahy.
100
Míč
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517129