Naslouchám zběsilému tlukotu jejího srdce. Ač nerad, uvědomuji si, že to mé je na tom naprosto stejně. Co se děje? „Kdybys mě znala líp, tak bys takhle nikdy neprovokovala. Pamatuj, že bys nechtěla vidět mou pravou tvář,“ pronáším tichým hlasem. „Já… já…“ zkouší začít mírně chvějivým hláskem Sarai. „Co?“ pokračuji v neotřelém tvrdém tónu, kterým ji chci zastrašit. „Nevěřím, že jsi takový.“ „Jaký? Monstrum? Zabiják? Nebo pro to máte ještě jiný název v tom vašem slavném seznamu?“ „Nejsi ani jedno z toho.“ „Jak to můžeš vědět? Znáš mě doslova chvíli.“ „Cítím to.“ Při vyřčení těch dvou slov ve mě hrklo. Jak to cítí? Takže ona mě vnímá a já ji ne? Zmátlo mě to. Ještě když se tak zvláště dívá. Ty její hluboké tmavé oči… Trochu se od ní odtahuji. Hodlám si ji náležitě přeměřit očima. Náhle zvedne ruku a přiblíží ji k mému hrudníku. Co chce proboha dělat? Naštěstí ji stihnu včas zarazit. Cožpak ona se mě vůbec nebojí? Moje hrozby a hrubé chování na ni nepůsobí? Zachytím její ruku těsně nad mým hrudníkem, tam kde se nachází srdce. „Tohle už nikdy nedělej.“ „Proč? Kousneš mě?“ snaží se žertem tvářit nad věcí. Pevně stisknu Saraiinu ruku. Přiblížím se těsně k jejímu obličeji. Opět můžu být svědkem zrychleného dechu. Vnímám její napjaté 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517092