foramen caecum
Rathkeho výchlipka Seesselova výchlipka stomodeum 1 ductus thyreo-glossus chondoblastem hyoidní
2
3
a. carotis
cart. hyoidea lobus pyramidalis thyreoidea carotis
Obr. 52 Základ štítné žlázy sestupuje ve střední čáře z oblasti za orofaryngovou membránou směrem k laryngu. Sagitální řez (vlevo), frontální řez (vpravo).
Stomodeum jako předchůdce dutiny ústní Stomeum se vyvinulo během zakřivení zárodku během expanze amniového váčku proti váčku žloutkovému. Jako důsledek tohoto zakřivení se vyvinula vpředu hluboká stomodeální invaginace amniového váčku, vystlaná tedy ekodermem a dočasně uzavřená proti entodermu primitivního faryngu orofaryngeální membránou. Stomodeální dutina leží v oblasti prvního hltanového oblouku. Tento oblouk se rozděluje v časném vývoji v mandibulární a maxilární část, které pak rámují vstup do úst. Zatímco obě ramena mandibuly jsou v těsném kontaktu, maxilární výběžky jsou krátší a nedosahují do středu. Mezi ně sestupuje frontální výběžek, tvořící pak premaxilární část horní čelisti. Obě laterální větve maxily vybíhají později v palatinální výběžky, které spolu s výběžkem premaxily vytvářejí sekundární patro. Sjednocení patrových výběžků probíhá v sedmém až osmém týdnu a jestiže je nedokonalé, může vzniknout rozštěp patra – palatoschisis. Vytvoření kompletního sekundárního patra způsobuje rozdělení primitivmí orofaryngové dutiny na dutinu ústní a nasofarynx (epifarynx). Tyto vývojové procesy se týkají výhradně člověka, protože jedině lidská tvář je plochá v protikladu ke všem ostatním savcům, jimž se obličej prominuje v čenich. Detailní vývoj obličeje člověka popisujeme v kapitole o skeletu hlavy. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517015
Vývoj hypofýzy
Těsně před orofaryngovou membránou se prohlubuje ektodermální epitel stropu stomodea v malou výchlipku. Tato tzv. Rathkeho výchlipka je jedním ze dvou základů hypofýzy – podvěsku mozkového. Tato výchlipka se prohlubuje proti přednímu mozku, který na ni reaguje vyhlípením diencefalického dna třetí komory. Toto tzv. infundibulum roste dolů proti Rathkeho výchlipce a obě tyto struktury se spojují v pátém týdnu vývoje. Stopka Rathkeho výchlipky postupně atrofuje, takže její zakončení ztrácí kontakt se stomodeem. Dutina se redukuje a tkáň tvoří pars intermedialis a tuberalis předního laloku adenohypofýzy. Infundibulum, derivované z diencefala tvoří stopku a pars neurosa neurohypfýzy.
Rathkeho výchlipka
d
m
eu
od
m sto
ien
lon
lum keho dibu Rath lipka infun h chorda výc
ha
p ce
Seesselova výchlipka
orální thyreoidea membrána
adenohypofýza chorda
farynx neurohypofýza
Obr. 53 Hypofýza se vyvýjí ze dvou základů původu. Ektodermální Rathkeho výchlipka je základem pro endokrinní tepiel adenohypofýzy, zatímco výběžek hypotalamu je základem pro neurohypofýzu. Sagitální řezy.
Vývoj zubů
Zub představuje komplexní strukturu skládajcí se vedle měkké pulpy ze třech různých tvrdých tkání: zuboviny, skloviny a cementu. K porozumění jeho mikroskopické truktury jsme popsali alespoň principy jeho vývoje už v naší učebnici základů histologie. První známky základů zubu se objevují již v šestém týdnu vývoje jako ztluštěnina ektodermálního epitelu, který proliferuje a vytváří labiogingivální lištu. Její epitel se trhá a odděluje oblast rtu od dásně. Na dásňové straně epitel proliferuje a vytváří kontimuální podkovovitou dentální – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517015
laminu v obou čelistech. Tato dentální lišta se rozpadá na obou stranách každé čelisti v pět oblastí intensivní mitotické aktivity ve formě zubních čepů, reprezentujících ektodermální základy pro celkem deciduálních zubů (2 řezáky, špičák a 2 stoličky v každém ze čtyř kvadrantů). Tyto zubní čepy jsou doprovázeny kondensací okolního mezenchymu (jde o ektomezenchym z neurální lišty). Tato epitelo-mezenchymální interakce je nejdůležitějším procesem ve vývoji zubu, který může být charakterizován jako interakce mezi ektodermálními epitelovými buňkami, z nichž se vyvíjejí ameloblasty, produkující sklovinu a mezenchymálními (ektomezenchymálními, původem z neurální lišty) buňkami z nichž se vyvíjejí odontoblasty, produkující dentin (zubovinu). labio-gingivální lišta dentální lišta
2
ret
1
3 4 5
labio-gingivální lišta
1. dentice 2. dentice
dáseň orgán skloviny rozvlákněný epitel Hertwigova pochva
základ permanentní dentice ameloblasty odontoblasty pulpa
preameoblasty papila dentální folikl
Obr. 54 Vývoj zubu a sklovinného orgánu. Ektodermální základ zubu interaguje s mezenchymem čelisti.
Molekulární kontrolu procesů buněčných kondenzací (epitelových a mezenchymálních), k nimž dochází při vývoji zubu, lze vysvětlit jako expresi některých specifických homeoboxových genů (msx), které aktivují celou kaskádu molekulárních pochodů, vedoucích k expresi různých adhesivních molekul (syndecan, tenascin, fibronektin, růstové faktory aj.), ovlivňujících časný vývoj zubu. – 100 –
Ukázka elektronické knihy