foramen caecum
Rathkeho výchlipka Seesselova výchlipka stomodeum 1 ductus thyreo-glossus chondoblastem hyoidní
2
3
a. carotis
cart. hyoidea lobus pyramidalis thyreoidea carotis
Obr. 52 Základ štítné žlázy sestupuje ve střední čáře z oblasti za orofaryngovou membránou směrem k laryngu. Sagitální řez (vlevo), frontální řez (vpravo).
Stomodeum jako předchůdce dutiny ústní Stomeum se vyvinulo během zakřivení zárodku během expanze amniového váčku proti váčku žloutkovému. Jako důsledek tohoto zakřivení se vyvinula vpředu hluboká stomodeální invaginace amniového váčku, vystlaná tedy ekodermem a dočasně uzavřená proti entodermu primitivního faryngu orofaryngeální membránou. Stomodeální dutina leží v oblasti prvního hltanového oblouku. Tento oblouk se rozděluje v časném vývoji v mandibulární a maxilární část, které pak rámují vstup do úst. Zatímco obě ramena mandibuly jsou v těsném kontaktu, maxilární výběžky jsou krátší a nedosahují do středu. Mezi ně sestupuje frontální výběžek, tvořící pak premaxilární část horní čelisti. Obě laterální větve maxily vybíhají později v palatinální výběžky, které spolu s výběžkem premaxily vytvářejí sekundární patro. Sjednocení patrových výběžků probíhá v sedmém až osmém týdnu a jestiže je nedokonalé, může vzniknout rozštěp patra – palatoschisis. Vytvoření kompletního sekundárního patra způsobuje rozdělení primitivmí orofaryngové dutiny na dutinu ústní a nasofarynx (epifarynx). Tyto vývojové procesy se týkají výhradně člověka, protože jedině lidská tvář je plochá v protikladu ke všem ostatním savcům, jimž se obličej prominuje v čenich. Detailní vývoj obličeje člověka popisujeme v kapitole o skeletu hlavy. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517015