silněji chvěl, až celé jeho tělo zachvátil horečnatý třes. Bolely ho končetiny a žaludek, přecpaný nedovařeným jídlem, udělalo se mu zle a měl pocit, že bude zvracet. Potácel se sem a tam kolem ohně, upřeně hleděl do plamenů, hlava si zmateně vybavovala, o čem byla řeč. Když onemocním a nebudu schopen pokračovat v cestě, divoši mi neprojeví žádnou laskavost. I vůči svým, kteří onemocní, předstírají lhostejnost. Otec Bourque mě varoval, že jestli se roznemůžu, musím to před nimi utajit. Musím být silný. Měl bych se pomodlit. Klížily se mu oči, přesto nutil svou unavenou mysl k modlitbě. Jenže místo toho upadl do dřímoty. Než se stačil skácet po hlavě do sněhu, trhnul sebou a chytil se. Jediné, na co teď dokázal myslet, byla chvíle, kdy jejich hostina skončí, divoši se nasoukají do svého přístřešku a on bude moci uprostřed teplých těl konečně upadnout do dlouhého spánku k smrti unavených a uniknout tak horečce a bolesti. Zítra musí vstát a pádlovat s ostatními. Zítra budou pokračovat v cestě.
▼ Neehatin se probudil. Natáhl ruku po váčku, do kterého si před usnutím strčil nějaké odřezky masa, jak bývalo po hostině zvykem. Podíval se otvorem ve vrcholu vigvamu a zjistil, že slunce už buší na dveře oblohy. Pomalu se najedl. Rozžvýkal maso a vyplivl chrupavku. Potom se protáhl kolem schoulených těl ostatních a opustil vigvam. Někteří už byli vzhůru. Zahlédl černé roucho klečet u řeky a oplachovat si krk a obličej. Šomina, Amantaša a Ugebemat řezali tyče na lov, jak jim řekl v noci. Vydal se k nim.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516953