„Dáme Penny čas do rána. Určitě vyšťourá něco, co nás posune správným směrem.“ „To zní jako dobrý plán,“ usoudil Archer. Pozoroval, jak Elise jí mandle, jednu po druhé, a v jeho mysli se skládal nový obraz její osobnosti. Původně ji do toho zapojil, protože věděl, že je nejlepší. Teď, když věděl, co ji pohání, všechno se změnilo. Změnil se způsob, jakým ji viděl. Ano, ráda s ním soutěžila, protože byla silná a nezávislá. Ale právě to jí pomohlo přežít. Uchechtla se a natáhla ruku pro hrozny. „Proč na mě tak zíráš?“ Zamrkal a zjistil, že ho pozoruje se zúženýma očima. „Protože jsi úžasná ženská, Elise Fanningová.“ Teď zírala ona na něj, ústa se jí pootevřela, ale hned je zase zavřela. V tu chvíli se totiž otevřely vchodové dveře a dovnitř vešla Hazel. Na okamžik ztuhla a pak mezi nimi zatěkala pohledem. Elise přerušila oční kontakt s Archerem a promluvila na kamarádku: „Hele, netvař se tak překvapeně. To ty jsi ho pustila dovnitř.“ Hazel se zazubila, i když vypadala unaveně. „No, a protože není mrtvý a já ti nemusím pomáhat někde pohřbít jeho tělo, jdu si lehnout,“ zívla a zamířila kolem nich do své ložnice. Elise si strčila do úst poslední kuličku vína a vstala. „Už je pozdě,“ zkonstatovala a šlehla po Archerovi pohledem, který záměrně oprostila od jakýchkoli emocí. „Víš jistě, že ti to tady na gauči vyhovuje?“ „Už jsem spal na holý zemi v poušti. Gauč je fajn.“ Uchopil malý čtvercový polštář a položil si ho pod hla—
98
— Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516764
vu. Přemýšlel, jestli nepřekročil hranici, za kterou ho Elise nechtěla. „Dobrou noc, Elise.“ Ale milý úsměv, který mu věnovala, mu prozradil, že se jí jeho společnost líbí. „Dobrou noc, Archere,“ popřála mu a cestou zhasla světlo v obývacím pokoji. Archer sundal deku z opěradla pohovky a přehodil ji přes sebe. Položil si ruku pod hlavu a poslouchal kroky, které se rozléhaly chodbou k jejímu pokoji. Brzy uslyšel, jak vrzly dveře, a usmál se, když zaslechl tichý hlas Hazel: „Chci slyšet všechno!“
—
99
— Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516764
KAPITOLA 8
E ͠
lise probudila z tvrdého spánku hlasitá rána. V posteli sebou trhla a s bušícím srdcem zkontrolovala své okolí. Venku svítilo slunce a na budíku bylo půl osmé ráno. Znovu se zaposlouchala a uslyšela další hluk z obývacího pokoje. Rychle si sepnula vlasy do nedbalého uzlu, pak otevřela dveře ložnice a jenom v noční košili s tenkými ramínky nakoukla do chodby. Několika drobnými kroky došla do místa, odkud spatřila Archera, jak si v kuchyni prohlíží obsah zásuvek. Zpod skříněk už povytáhl kávovar a odklopil víko. „Kafe je ve skříňce vedle ledničky.“ Ohlédl se. Vypadal, že mu spánek na gauči moc neprospěl. „Vzbudil jsem tě?“ „Ne,“ zalhala a popošla blíž. Uznale si ji v té noční košilce prohlédl a jeho pohled poněkud ztěžkl. Potom se vrátil k přípravě kávy. Elise —
100
—
Ukázka elektronické knihy