„Dáme Penny čas do rána. Určitě vyšťourá něco, co nás posune správným směrem.“ „To zní jako dobrý plán,“ usoudil Archer. Pozoroval, jak Elise jí mandle, jednu po druhé, a v jeho mysli se skládal nový obraz její osobnosti. Původně ji do toho zapojil, protože věděl, že je nejlepší. Teď, když věděl, co ji pohání, všechno se změnilo. Změnil se způsob, jakým ji viděl. Ano, ráda s ním soutěžila, protože byla silná a nezávislá. Ale právě to jí pomohlo přežít. Uchechtla se a natáhla ruku pro hrozny. „Proč na mě tak zíráš?“ Zamrkal a zjistil, že ho pozoruje se zúženýma očima. „Protože jsi úžasná ženská, Elise Fanningová.“ Teď zírala ona na něj, ústa se jí pootevřela, ale hned je zase zavřela. V tu chvíli se totiž otevřely vchodové dveře a dovnitř vešla Hazel. Na okamžik ztuhla a pak mezi nimi zatěkala pohledem. Elise přerušila oční kontakt s Archerem a promluvila na kamarádku: „Hele, netvař se tak překvapeně. To ty jsi ho pustila dovnitř.“ Hazel se zazubila, i když vypadala unaveně. „No, a protože není mrtvý a já ti nemusím pomáhat někde pohřbít jeho tělo, jdu si lehnout,“ zívla a zamířila kolem nich do své ložnice. Elise si strčila do úst poslední kuličku vína a vstala. „Už je pozdě,“ zkonstatovala a šlehla po Archerovi pohledem, který záměrně oprostila od jakýchkoli emocí. „Víš jistě, že ti to tady na gauči vyhovuje?“ „Už jsem spal na holý zemi v poušti. Gauč je fajn.“ Uchopil malý čtvercový polštář a položil si ho pod hla—
98
— Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516764