98
Jérôme Loubry
prstu zadřete třísku. Nervy donesou informaci o tom do centra bolesti, abyste pochopil, proč cítíte pálení v konečku prstu. U mé dcery signál vybočil z oblasti, kam patřil, a podráždil jiné nervové buňky. A tak obyčejné píchnutí u ní mohlo vyvolat dočasnou slepotu nebo začala koktat, jako by měla ústa plná žhavých uhlíků. Někdy ji zachvátily křeče jen kvůli „špatně přehozené výhybce“… Nejhorší na té nemoci však je, že se s časem prohlubuje. Šíří se do dalších center v mozku, takže k vyvolání záchvatu už není potřeba žádný zevní stimul, například píchnutí se do prstu. Stačil podnět spuštěný myšlenkou, zrakovým vjemem, záchvěvem svalu a chybně vedené impulzy vyvolaly v Éléonořině mozku bouři. Moje dcera mohla kdykoli ztratit zrak, neudržet se na nohou, oněmět, nebo naopak řvát, jako by jí v hlavě bzučel včelí roj a žihadly jí otravoval mysl…“ „To je strašná nemoc, je mi líto, co všechno musela vaše dcera prožívat…“ řekl velitel policie upřímně. Julien vůbec nechápal, kam jeho hostitel míří. Vzpomněl si na to, co mu řekla Sarah, když mu vyprávěla o tom, jak starostovu nejmladší dceru našli s roztříštěným tělem pod skalní stěnou. Ten člověk není nemocný, jen ho pronásleduje prožité trauma… pochopil Julien. „Kdysi,“ pokračoval starosta, aniž spustil oči ze sklenky s jantarovou tekutinou, „by Éléonoru považovali za čarodějnici a zaživa by ji upálili na náměstí. Nikdo by nedokázal vysvětlit, co ji trápí. Malá holčička, která způsobně sedí na židli a najednou se zničehonic začne válet po zemi a z úst jí vytéká ďábelská pěna, přece musí být posedlá ďáblem. Jak jinak by se mohla ještě před chvilkou pronesená obyčejná slova proměnit v nesrozumitelné chroptění? Dnes už věda svede zázraky, prvním z nich je možnost
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516758