98
v i c t o r i a
c o r n wa l l
•
p r o
č e s t
a
l á s k u
Ohlédl se po Isaakovi. Možná rozvažuje zbytečně dlouho, pomyslel si nakonec a krátce přikývl. „Potřebujeme kováře. Tohle je pan Simmons,“ kývl k Isaakovi, „seznámí vás s provozem. Zítra můžete začít.“ Přehnaný projev vděčnosti nebyl Talekovi příjemný a chystal se k odchodu. Oblékal si kabát, když tu si uvědomil, že se uchazeče nezeptal na jméno. „Pod jakým jménem vás máme zapsat na výplatní listinu?“ obrátil se na muže. „Alfréd, pane. Alfréd Petherbridge.“ Amélie se zrovna chystala na projížďku s Henrym, když se Talek vrátil domů. Nebyl si jistý, zda je správné, že se sestra vystaví zvědavým pohledům v doprovodu Henryho, když role společníka a ochránce do téhle chvíle náležela výhradně jemu coby bratrovi. Pozoroval, jak Henry opatrně zvedl Amélii ze židle a posadil do připraveného pojízdného proutěného křesla. Najednou mu došlo, že se přímo před jeho očima přátelství sestry a Henryho překvapivě prohloubilo. Jak to, že si ničeho nevšiml? Svraštil obočí. Ano, Henry tráví v Roselandu hodně času, avšak měl za to, že zde nachází potřebný klid k práci. Byla pravda, že několikrát po návratu našel Amélii spokojeně sedět v křesle a číst, zatímco Henry pracoval u jeho pracovního stolu. Napadlo ho, že tráví odpoledne v hlubokém souznění jako staří manželé. Dokonce si je kvůli tomu dobíral. Přesto ho teď překvapilo – dokonce roztrpčilo –, že Henry bere Amélii na projížďku. Dotýká se ho to jako bratra? Nebo závidí, že jeho nejbližší se konečně radují ze života, kdežto on zůstává stranou? „Kam jedete?“ zeptal se Amélie poněkud odměřeněji. „Do vesnice. Hraje tam kapela,“ odpověděl místo sestry Henry a dál tlačil pojízdné křeslo chodbou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516682
99
v i c t o r i a
c o r n wa l l
•
p r o
č e s t
a
l á s k u
Talek je doprovodil před dům. „Netušil jsem, že tě zajímají venkovské zábavy,“ nadhodil. „Grace tvrdí, že není marné ukázat se mezi vesničany, když většina z nich pracuje v Bothick Mine,“ řekla Amélie. „Otevři dveře, Taleku, Henry je nemůže držet a přitom mě vyvézt ven.“ „Přidáš se?“ zeptal se Henry manévrující při řeči koly křesla přes práh. Talek odmítl, jen sledoval, jak Henry odváží sestru k připravené bryčce. „Nemám zájem dělat třetího. A kde je Grace?“ napadlo ho. Rozhlédl se po Roseland Manoru, jako by čekal, že se za některým oknem pohne záclona. „Ve vesnici. Od rána pomáhá zdobit sál. Pojeď s námi, bude zábava,“ lákala ho Amélie. Talek pomohl Henrymu usadit sestru do bryčky. „Mám práci. Dávej na sestru pozor, Henry.“ Díval se, jak si Amélie rozechvělými prsty pečlivě urovnává záhyby sukně. Výlet na vesnickou slavnost nepředstavuje pro Amélii malou vyjížďku, ale velkou společenskou událost, pomyslel si. Zároveň ho bodlo u srdce, že on sám jí nemůže dopřát větší rozptýlení. Henry naskočil do bryčky vedle Amélie, a zatímco ona se na Taleka šťastně usmívala, mračil se. „Mluvíš, jako bys mi nedůvěřoval. Na to, jak dlouho se známe, bych čekal větší důvěru.“ Nálada mezi oběma muži se změnila, aniž si toho Talek všiml. Henry trhl otěžemi a bryčka vyrazila vpřed dřív, než mohl Talek odpovědět. Starost o sestru zamaskoval úsměvem. Přidržovala si klobouk a radostně mu mávala na rozloučenou. Henry seděl vzpřímeně a ani neotočil hlavu. Mýlí se, nebo přítel skutečně reagoval přehnaně na přirozený projev sourozenecké starostlivosti? Taleka se zmocnil nepříjemný pocit, že se jeho okolí chová jinak: Amélie touží po projížďkách, Henry jí ve všem vyhoví a věnuje se jí jak dosud nikdy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516682
100
v i c t o r i a
c o r n wa l l
•
p r o
č e s t
a
l á s k u
A změnilo se to od Gracina příchodu! Ta osoba se dokonce zapojuje do života jeho dělníků, což on jako majitel společnosti nepovažuje za žádoucí. Talek rázným krokem zamířil do domu, a rovnou do pracovny. Ztěžka dosedl ke stolu. Chová se jak uražené děcko vyloučené ze hry. Přejel očima po pracovní desce – jako vždy tady zůstal po Henryho úřadování nepořádek – všude se válely účetnické poznámky. Talek příteli nikdy nevytknul, že používá jeho pracovní stůl a při odchodu ho neuklidí. Jeho účetní dovednosti a preciznost daleko převážily nad malichernými nedostatky. Naopak Talek byl lepší organizátor, vše mělo své místo a na konci dne byla kancelář vzorně uklizená. Henry se pravděpodobně rozhodl pracovat v Roselandu, aby mohl být Amélii nablízku. V tom případě by mu měl Talek poděkovat, místo aby byl podrážděný. Otevřel zásuvku a sáhl hluboko dozadu, kde ležela zarámovaná Margaretina fotografie. Posledně ji záměrně zastrčil tak daleko, aby nebyla vidět při pouhém otevření zásuvky. Špičky prstů se dotkly stříbrného rámečku, ale tentokrát fotografii nevytáhl. Co by si Grace pomyslela, kdyby věděla, že stále schovává portrét své bývalé snoubenky? Patrně by ho měla za zamilovaného cvoka lkajícího nad ztracenou láskou. Představil si výsměšnou Gracinu tvář, tichý hrdelní smích, který často slýchával z místností v domě. A ty nádherné kaštanové vlasy zářící na slunci! Veškerá touha prohlédnout si znovu Margaretin portrét vzala za své, když si opět připomněl, že Grace má ráda všechny kolem kromě něho. To vědomí ho niterně zasáhlo. Na fotografii v zásuvce zapomněl. Vytáhl ruku a opřel se na židli. Odmítl se přidat k Amélii a Henrymu, přestože by si rád poslechl píšťaly, harmoniky a mandolíny místní kapely mašírující vesnicí. No a proč pozvání odmítl? Protože ho nepozvala Grace! Vtíravý vnitřní hlas ho otrávil víc, než byl ochoten si přiznat. Čemu to odmítnutí prospělo? Až
Ukázka elektronické knihy