98
v i c t o r i a
c o r n wa l l
•
p r o
č e s t
a
l á s k u
Ohlédl se po Isaakovi. Možná rozvažuje zbytečně dlouho, pomyslel si nakonec a krátce přikývl. „Potřebujeme kováře. Tohle je pan Simmons,“ kývl k Isaakovi, „seznámí vás s provozem. Zítra můžete začít.“ Přehnaný projev vděčnosti nebyl Talekovi příjemný a chystal se k odchodu. Oblékal si kabát, když tu si uvědomil, že se uchazeče nezeptal na jméno. „Pod jakým jménem vás máme zapsat na výplatní listinu?“ obrátil se na muže. „Alfréd, pane. Alfréd Petherbridge.“ Amélie se zrovna chystala na projížďku s Henrym, když se Talek vrátil domů. Nebyl si jistý, zda je správné, že se sestra vystaví zvědavým pohledům v doprovodu Henryho, když role společníka a ochránce do téhle chvíle náležela výhradně jemu coby bratrovi. Pozoroval, jak Henry opatrně zvedl Amélii ze židle a posadil do připraveného pojízdného proutěného křesla. Najednou mu došlo, že se přímo před jeho očima přátelství sestry a Henryho překvapivě prohloubilo. Jak to, že si ničeho nevšiml? Svraštil obočí. Ano, Henry tráví v Roselandu hodně času, avšak měl za to, že zde nachází potřebný klid k práci. Byla pravda, že několikrát po návratu našel Amélii spokojeně sedět v křesle a číst, zatímco Henry pracoval u jeho pracovního stolu. Napadlo ho, že tráví odpoledne v hlubokém souznění jako staří manželé. Dokonce si je kvůli tomu dobíral. Přesto ho teď překvapilo – dokonce roztrpčilo –, že Henry bere Amélii na projížďku. Dotýká se ho to jako bratra? Nebo závidí, že jeho nejbližší se konečně radují ze života, kdežto on zůstává stranou? „Kam jedete?“ zeptal se Amélie poněkud odměřeněji. „Do vesnice. Hraje tam kapela,“ odpověděl místo sestry Henry a dál tlačil pojízdné křeslo chodbou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516682