se u Valdštejnů s podobnou příbuzenskou vazbou nesetkáme. Bylo tře‑ ba ji vymyslet. Poprvé s ní přišel až Jan Tanner, který ji ale formuloval dosti neurčitě, patrně pod vlivem šternberské genealogie, kde je ovšem příbuzenský svazek zcela nepochybný: první manželkou Jiřího z Podě‑ brad byla Kunigunda (Kunka) ze Šternberka. Tanner se pokusil naznačit příbuzenský vztah mezi pány z Kunštátu a Valdštejny ve svém Amphithe‑ atru. Spojnicí mezi oběma rody se měla stát tajemná postava Magdaleny z Ronova, dcery Jiřího sestry Alžběty, která byla během svého dlouhého života celkem třikrát provdána, poprvé za Jana Křineckého z Ronova.318 Magdalena z Ronova však nefiguruje v žádné valdštejnské genealogii, jejího údajného valdštejnského manžela s obvyklým jménem Jan také nelze bezpečně identifikovat a ani třiatřicet dětí,319 které spolu měli splodit a dokázat tak kromobyčejnou valdštejnskou potenci, není možné určit.320 Právě tato všeobecná nejistota byla důvodem, který přiměl Tannero‑ vy následovníky přidat ještě jeden příběh o spříznění s rodem krále Jiřího. Tentokrát se mělo jednat přímo o jeho dceru. Gabriel Bucelinus poprvé roku 1672 zmínil sňatek mezi Hynkem Skalským z Valdštejna, jenž měl zastávat úřad hofmistra Jiříkovy druhé manželky Johany z Rožmitálu, a jejich dcery Sofie.321 Je však velmi pravděpodobné, že Bucelinus toto spojení zařadil do svého díla encyklopedického charakteru na základě dosud neznámého staršího pojednání. Podobná genealogická příručka, tentokráte z pera Jacoba Wilhelma Imhoffa, označila Sofii dokonce za Jiříkovu sestru.322 Také Bohuslav Balbín podpořil ve svých Miscellaneích tezi o královském sňatku, urozenou nevěstu však nepojmenoval Sofie, nýbrž Anežka.323 Toto jméno přijal ve své rukopisné kronice Bernard 318 „Ex uno namque, cum Illustrissima Heroina D. Magdalena de Ronowa, Georgii Boëmiae Regis ex Elisabetha sorore nepte, conjugali matrimonio triginta tres foecundis sane par‑ tubus suscepit liberos.“ J. TANNER, Amphitheatrum, nepag. Podobně M. A. FRANCK Z FRANKENSTEINU, Epitome, § 3, č. XIV. 319 Bubnova rukopisná kronika mluví jen o třech synech. Výpisky RAV, inv. č. 2464, sign. V–D, kn. 5. Podobně také Jacob Wilhelm IMHOFF, Notitia S. Rom. Germanici imperii Procerum… historico‑heraldico‑genealogica, Tübingen 1687, s. 688 a Bernard Jindřich Z BUBNA, Kronika valdštejnského rodu, rkp, ANM, Genealogická sbírka H, sign. H65/1, nepag. 320 „Nalézání“ možných kandidátů ve valdštejnském rodokmenu je pouhou spekulací (například manželství Jana mladšího z Valdštejna s Kateřinou (Andělkou) z Ronova, s níž měl ale jen tři děti, které navíc zemřely v mládí). Dalším potenciálním manže‑ lem Magdaleny z Ronova by mohl být Jan Štěpanický, syn Hynka Skalského a praotec obou dominantních valdštejnských linií (hostinnské‑rožďalovické a hrádecké). Jeho jedinou doloženou manželkou je však pouze Anna Švihovská z Rýzmburka, s níž měl čtyři děti. 321 G. BUCELINUS, Germania topo‑chrono‑stemmatographica III, s. 251. 322 J. W. IMHOFF, Notitia, s. 688. 323 B. BALBÍN, Miscellanea, II. dekáda, II. část, nepag. 96
PROMĚNY VALDŠTEJNSKÉ REPREZENTACE
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516515
Obr. 13: Fiktivní sňatek mezi Hynkem Skalským z Valdštejna a Anežkou Kladskou, údajnou dcerou Jiřího z Poděbrad
Jindřich z Bubna324 i Franck z Frankensteinu, který uvedl v kapitole o slavných příbuzenstvích Valdštejnů sňatek mezi Hynkem Skalským z Valdštejna a Anežkou Kladskou, paní z Kunštátu a Litic, o níž prohlásil, že byla nejmladší dcerou Jiřího z Poděbrad a Johany z Rožmitálu.325 Franck navíc odvážně prohlásil, že se nejednalo o první, ani poslední spojení mezi Poděbrady a Valdštejny,326 ačkoli kromě zmíněného sňatku Hynka Skalského už uvedl jen výše popsanou vratkou konstrukci s Magdalenou z Ronova. Právě Franckovo dílo se zdá být rozhodující pro rozšíření le‑ gendy o Hynkovi a Anežce – Červenka ji zmínil ve svém díle Splendor et gloria pouze v krátké větičce na konci, kde připomněl rodokmen svého mecenáše Jana Bedřicha z Valdštejna.327 Jinak jsou pro něj důležitější 324 Bernard Jindřich z Bubna polemizuje s Bucelinem a přiklání se k Balbínovi a jeho určení dcery Jiřího z Poděbrad jako Anežky. B. J. Z BUBNA, Kronika, nepag. 325 „… Henik, seu Hinek nominis sui Quintus decimus de Waldstein, conjugem sibi non aliunde, quam Regia e Domo diligendam existimavit. Agnes haec erat; virgo princeps, comitissa Glacensis, Domina de Kunstat et Litic e priscis Niddae et Berneci Comitibus orta, Georgii Bohemiae Regis et Joannae Reginae, natae de Rozmital filia natu minima.“ M. A. FRANCK Z FRANKENSTEINU, Epitome, § 5. 326 „Equa omnes hodie superstites Waldsteinii procedunt, neque haec prima aut ultima fuit Cunstadaeae Stirpis cum Stirpe Waldsteiniana connexio; pluribus enim vicibus has sibi mutuo conjunctos legimus.“ Tamtéž. 327 V. V. ČERVENKA, Splendor et gloria, s. 80. U Hynka Skalského „uxor Agnes ejusdem Regis [Jiřího – pozn. J. H.] filia“. MINULOST: DĚJINY JAKO ZÁKLAD PRO RODOVOU REPREZENTACI
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516515
hodnosti, které Hynek Skalský zastával jako dvořan Jiřího z Poděbrad (ve skutečnosti spíše jeho manželky Johany).328 Jelikož se Franckovo dílo stalo základem pro Reinerův cyklus valdštejnských předků na Duchcově, setkáváme se s královskou svatbou i zde.329 Na rozměrném obraze se ke snoubencům sklání stařičký biskup a žehná ženichovi a nevěstě, která má na hlavě knížecí korunu, symbol jejího zvláštního původu. Rozhodně se zde nejedná o jediné zpodobnění (imaginární) přivdané princezny, také ve sbírce (horno)litvínovského zámku se ještě na počátku 20. století nacházel její portrét.330 Vedle samotného svazku se do popředí dostala i postava Hynka Skal‑ ského a jeho potomků, protože právě oni měli být nositeli královských genů. Už u Francka z Frankensteinu se setkáme s jasnou a patrně záměr‑ nou tendencí učinit z Hynka Skalského a jeho vznešené manželky předky dominantní hrádecké linie Valdštejnů, jež byla v osobách Františka Josefa a jeho bratra Jana Josefa zadavatelkou Franckova díla (a poslední jmeno‑ vaný také z toho vyplývající rodové galerie předků). Hynek Skalský byl však předkem libštejnské (žehušické) větve rodu, pojmenované podle západočeského hradu Libštejn, který přinesla Valdštejnům jeho jediná a na rozdíl od poděbradské princezny doložená manželka Anna z Ková‑ ně.331 Uvedenou potíž řešili barokní historici s pomocí nepřehledného rodokmenu středověkých Valdštejnů, v němž je jméno „Hynek“ značně frekventované. Nejčastějším způsobem pak bylo ztotožnění Hynka Skal‑ ského s jeho otcem Heníkem/Hynkem z Valdštejna, jenž byl praotcem všech valdštejnských větví.332 Tento trik pak některé genealogie násobi‑ ly tím, že do jedné linie přidávaly i (proti)husitského vojevůdce Haška z Valdštejna, ve skutečnosti poměrně vzdáleného příbuzného.333
328 V Zárubově překladu: „Za Jiříka krále českýho Heník [myšlen Hynek Skalský – pozn. J. H.] z Valdštejna tejnou radou a téhož krále nejvyšším hofmistrem učiněn byl, jakož i v markrabství moravském soudu zemského asesor.“ 329 P. PREISS – P. R. POKORNÝ, Zámek Duchcov, s. 90–93. 330 RAV, inv. č. 4415, sign. VI–141, kart. 253. 331 Hynek Skalský zanechal po své smrti kromě Anny († 1513) také dva jejich syny: Jana a Bernarda. Anna se podruhé provdala za nejvyššího kancléře Albrechta z Kolovrat. Jejich manželství však bylo bezdětné, a tak kolovratský majetek na severním Plzeň‑ sku přešel do rukou obou Valdštejnů. Libštejn pak dal jméno celé jedné linii rodu. 332 Zmatek v množství středověkých Hynků/Heníků z Valdštejna se snaží řešit Přemysl ŠPRÁCHAL, Problematika genealogického zařazení několika Heníků z Valdštejna kolem roku 1400, Z Českého ráje a Podkrkonoší 25, 2012, s. 13–42. 333 K. L. ZÁRUBA, Blesk a sláva, § 12, nepag. (Strom rodu vysoce urozených pánův pá‑ nův bratrův France Arnošta a France Josefa svaté římské říše hrabat z Valdštejna). V Červenkově originále (Splendor et gloria) je rodokmen Jana Bedřicha z Valdštejna, Hynka Skalského i Haška v něm ale nalezneme také… (§ 12, s. 80). 98
PROMĚNY VALDŠTEJNSKÉ REPREZENTACE Ukázka elektronické knihy