98
c a t h e r i n e
c o o p e r
·
c o
o d h a l í
b o u ř e
sklenici vína z láhve bez etikety. Vypadá to, že jídlo bude tenhle týden pěkně hnusné, ale na druhou stranu můžeme během večeře vypít tolik vína, kolik chceme, i když za moc nestojí. Dáváme si načas. Adam a Nell vyprávějí o svém dni, pronášejí slova jako prašan, obřák, jízda šusem a další, kterým tak docela nerozumím. Will neříká skoro nic. Přemýšlím, jestli bych se nemohla vytratit do postele, jsem vážně unavená. Doufám, že Will nebude chtít sex. Pořád se na něho zlobím. Moje rozumnější já si uvědomuje, že se mě snažil učit – nemůže za to, že by si raději pořádně zalyžoval, než aby jen postával a snažil se mi pomáhat. Ale na druhou stranu, když o tom přemýšlím, moje méně rozumné já se jen ještě víc naštve. „Louiso? Co si o tom myslíš?“ zeptá se Adam. Nemám tušení, o čem je řeč – vztek na Willa způsobil, že jsem přestala poslouchat. Vím, že bych měla přiznat, že jsem je nevnímala, ale v Adamově vystupování je něco, co mě nutí připadat si jako hloupá malá holka, a jsem si jistá, že on nebo Nell by mě okamžitě setřeli nějakou posměšnou poznámkou, kdybych připustila, že jsem nedávala pozor. „No, hm,“ vyhrknu a cítím, jak rudnu. „To zní jako dobrý plán, co, Louiso?“ připojí se Will. Poprvé za celý večer se usmívá a vypadá optimisticky, a protože nevím, co jiného bych mohla říct, odpovím: „Jasně, super, proč ne?“ „Výborně,“ řekne Adam. „Zítra ráno tě přihlásíme na lekci. Ani se nenaděješ a budeš lyžovat jako profík!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516394