DEVÁTÁ KAPITOLA Marisa potřásla hlavou, jako by si chtěla vytřást vodu z uší. Držela se jen taktak, zoufale toužila schoulit se Nikosovi do náruče a vychutnávat si tu blízkost, kterou měla vždycky po milování tak ráda. A pak přišel s tím nesmyslem. On si vážně myslí, že by se měli vzít? Jak se má srovnat s něčím takovým? Byl by pro ni menší šok, kdyby prohlásil, že chce, aby letěli na Jupiter a kolonizovali ho. Zírala na jeho tvář v mdlém světle a hledala na ní jakoukoli známku toho, že si z ní dělá legraci. Nikos ležel natažený na posteli, ruce složené za hlavou, pohledný obličej bez jakéhokoli výrazu, ale ona cítila, že čeká, až se z toho šoku trochu vzpamatuje. Její instinkt jí velel mít se na pozoru. Otočila se celá, aby na něj viděla a založila si ruce na prsou v obavě, aby si nevšiml, jak silně jí buší srdce. „Ty si myslíš, že bychom se měli vzít?“ „Ano.“ Marisa znovu potřásla hlavou. „Proboha proč?“ „Kvůli Nikimu. Kvůli nám všem.“ Převalil se na bok a zvedl se na lokti. „Když jsem byl ten týden pryč, uvědomil jsem si, jak moc vás oba ve svém životě potřebuji. Chci, abychom byli rodina, agapi mou.“ Jak moc si Marisa přála, aby ji jeho slova tak nebolela. „Co že jsi tak najednou změnil názor?“ „Nevěděl jsem, jak moc mi otcovství změní úhel
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516354