DEVÁTÁ KAPITOLA Marisa potřásla hlavou, jako by si chtěla vytřást vodu z uší. Držela se jen taktak, zoufale toužila schoulit se Nikosovi do náruče a vychutnávat si tu blízkost, kterou měla vždycky po milování tak ráda. A pak přišel s tím nesmyslem. On si vážně myslí, že by se měli vzít? Jak se má srovnat s něčím takovým? Byl by pro ni menší šok, kdyby prohlásil, že chce, aby letěli na Jupiter a kolonizovali ho. Zírala na jeho tvář v mdlém světle a hledala na ní jakoukoli známku toho, že si z ní dělá legraci. Nikos ležel natažený na posteli, ruce složené za hlavou, pohledný obličej bez jakéhokoli výrazu, ale ona cítila, že čeká, až se z toho šoku trochu vzpamatuje. Její instinkt jí velel mít se na pozoru. Otočila se celá, aby na něj viděla a založila si ruce na prsou v obavě, aby si nevšiml, jak silně jí buší srdce. „Ty si myslíš, že bychom se měli vzít?“ „Ano.“ Marisa znovu potřásla hlavou. „Proboha proč?“ „Kvůli Nikimu. Kvůli nám všem.“ Převalil se na bok a zvedl se na lokti. „Když jsem byl ten týden pryč, uvědomil jsem si, jak moc vás oba ve svém životě potřebuji. Chci, abychom byli rodina, agapi mou.“ Jak moc si Marisa přála, aby ji jeho slova tak nebolela. „Co že jsi tak najednou změnil názor?“ „Nevěděl jsem, jak moc mi otcovství změní úhel
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516354
NÁVRAT ZE STÍNŮ
pohledu na život. Ty jsi měla idylické dětství s mámou a tátou, kteří žili spolu a já to chci i pro našeho syna. Copak ty to pro něj nechceš?“ Kdysi jsem to tak chtěla, pomyslela si Marisa s bolestí. Zoufale po tom toužila. První část těhotenství strávila v plané naději, že je Nikos stále naživu, že ho moře vyplavilo někde na pustém ostrově, kde z klacíků skládá SOS někde na pláži a vysílá kouřové signály. Najdou ho. Řekne mu, že je těhotná, a on poklekne na jedno koleno, vyzná jí lásku a budou žít šťastně až do smrti. Ale naděje postupně slábla. Nikos spadl přes palubu ve Středozemním moři. Jeho posádka si jeho zmizení všimla až druhý den ráno po noci, kdy řádila bouře. Naposledy byl viděn na palubě, stál tam a pozoroval, jak se bouře blíží. Následné rozsáhlé pátrání zahrnovalo všechny neobydlené ostrůvky v Baleárách, v oblasti, kde se ztratil, všechny byly důkladně prohledány. Nikoho tam ovšem nenašli. Moře Nikose spolklo. Nakonec to byla nucena přijmout jako fakt, stejně jako to, že její syn nikdy nepozná svého tátu. Potom doufala, že by pro Nikiho mohl být otcovskou postavou Raul. Zoufalá potřeba pomoci s podnikáním a bezpečí a ochrany pro syna ji přiměla navrhnout mu sňatek. A nyní jí Nikos nabízí to, po čem tak dlouho toužila, a jediné, na co ona dokáže myslet, je, že se ani nenamáhal dát jí vědět, že je naživu, dokud se nedozvěděl o existenci svého syna. „Odkdy mě ve svém životě potřebuješ?“ zeptala se chladně. „Od chvíle, kdy jsem se do něj vrátil.“ Nikos jí upřený pohled nehnutě oplácel. „Myslel jsem, že jsme se oba posunuli, ale to, co jsme spolu dnes prožili, je důkaz, že to, co mezi námi bylo, je stále ještě živé.“ Marisa musela stisknout stehna k sobě, jak si živě 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516354
MICHELLE SMARTOVÁ
vybavila, co přesně spolu právě prožili, ale ze všech sil se snažila, aby to na sobě nedala znát. „Tak o tom to dnes všechno bylo?“ zeptala se tak klidně, jak to jen dokázala. „Chtěl jsi mě svést, abys mi připomněl, jak nám to spolu vždycky šlo? Abys mě obměkčil sexem, abych byla otevřenější k možnosti, že bychom se mohli vzít?“ „Částečně.“ Marisa zavřela oči, jak ji jeho přiznání bodlo u srdce a odvrátila se od něj. „Ale ani ty přece nemůžeš popřít, že ta chemie mezi námi je čím dál silnější,“ dodal do ticha Nikos. „To, co se právě stalo, by se stalo stejně, ať už budeš souhlasit se svatbou, nebo ne.“ „Tvoje ego je stejně velké jako vždycky,“ prohlásila trochu roztřeseným hlasem Marisa. Cítila, jak se matrace prohnula. Po páteři jí proběhl mráz a ona zadržela dech, když vytušila, že se Nikos přemístil těsně za ni. Když jí položil ruce na ramena a vtiskl jí polibek na krk, musela zatnout zuby, aby nezasténala. „Moje ego s tím nemá co dělat,“ zamumlal jí do vlasů a hrudí se tiskl k jejím zádům. „To je prostě fakt. A vím, že ty to cítíš také.“ Nikos vzal do dlaně její ztěžklé ňadro a palcem přejel přes stahující se bradavku. „Vidíš?“ zašeptal. „Už teď mě chceš znovu. Když jsme spolu, nemine vteřina, kdy bych nesnil o tom, jak si to spolu zase užijeme.“ Marisa mu ruku chytila. „Je to jen sex,“ povzdechla si. „Dobrý sex. Skvělý sex. Tak jako dřív. Pamatuješ, jak nám to spolu šlo? To můžeme mít znovu.“ Marisa mu odtrhla ruku od svého ňadra a odtáhla se od něj. „Když nám to spolu tak dobře šlo, proč ses ke mně nevrátil?“ Nikos volil slova opatrně – teď už litoval své 100 Ukázka elektronické knihy