KATHRYN HUGHESOVÁ
Vyveze mě na chodbu. Jedno kolo vozíku hrozně skřípe, a když zrychlíme, skřípot ještě zesílí. „Dnes má Beau první koncert v Lemon Tree,“ nadhodí Candice. „Moc se těším.“ „O tom nepochybuji,“ odvětím. „A určitě se vám budou hodit i peníze, které za něj dostane.“ Zastaví vozík v zimní zahradě a nedůvěřivě si mě přeměří. „Dělá, co může. Není jeho chyba, že nedostává víc nabídek na živá vystoupení.“ „A čí je to tedy chyba?“ Candice zesmutní. Uvědomím si, že jsem to trochu přehnala, a tak ji chytím za ruku. „Promiň, zlatíčko, nechtěla jsem tě zarmoutit. Jen mě mrzí, když vidím, jak se dennodenně dřeš, zatímco on… dělá to, co dělá.“ „Mně to nevadí. Ráda sem chodím, práce mě baví. Kromě toho tady nezůstanu navždy. Jednoho dne si otevřu kosmetický salon.“ Palcem ji pohladím po popraskaných rukou. „Candice, kdy jsi byla naposledy na dovolené?“ „Na dovolené?“ zopakuje, jako by ani netušila, co to je. „Kdy jsi měla naposledy volno,“ objasním. „Do Itálie poletíme až za několik měsíců. Myslím, že ještě předtím by ti prospěl krátký odpočinek.“ Odtáhne ruku. „Nepotřebuji odpočívat. Je mi dobře.“ Sedne si do křesla naproti mně a promne si spánky. „Candice?“ Zvedne hlavu. „Prosím?“ „Tajíš přede mnou něco?“ „Co myslíš?“ „Nevím. Vypadáš unaveně a tak nějak… podrážděně. Už se Beau smířil s myšlenkou, že odjedeš na týden do zahraničí?“ Zkrabatí čelo. „Víš, jak to chodí. Je smutný, protože mu budu chybět. Od té doby, co jsme se poznali, spolu trávíme téměř veš98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516328