mejdlíčka a snažila se zatajit vypitou colu z minibaru. Tři hvězdičky. Pepa byl úžasný host. Nejenže si vystačil celý pobyt s jedním ručníkem, ale vyměnil všechny žárovky, a když v hotelové restauraci došel při tisku účtenky toner, neudělal vtip: „Tak to je asi zadarmo, ha ha ha.“ Buď jako Pepa! Pět hvězdiček! Couchsurfing je super. Dodnes jsem v kontaktu s mnoha lidmi z celého světa, které jsem hostila. Protože jsem neměla volný pokoj, jen gauč ve své cimře, doma jsem ubytovávala vždy jen holky, kluky nikdy. Až na jednoho. Jmenoval se Sofian a byl to francouzský student literatury anebo možná veteriny (moc jsem mu nerozuměla). Měl kulaté brejličky a vypadal jako protáhlá verze Froda z Pána prstenů. Napsal mi úpěnlivou prosbu na web Couchsurfingu, že mu vybouchlo jiné ubytování, a on urgentně shání jednodenní nocleh – druhý den brzy ráno odlétal domů. Zželelo se mi ho a svolila jsem, protože nevypadal jako psychopat, co mě zabije – maximálně tu zničí nějaký prsten. Doraž, kartáček vlastní, ručník ti půjčím. Dorazil s báglem na zádech, šťastný jako blecha, že nemusí trávit noc v ulicích, obklopen someliéry krabicových vín z hlavního nádraží, a neustále mi děkoval. „Merci, merci,“ opakoval, než jsem ze žertu řekla, že místo „merci“ měl přitáhnout krabici merci, což nepochopil a bylo to trapný. To se mi stává. Asi v osm večer vpadl domů celý rozesmátý Dominik. Cestou do divadla se stihl neplánovaně opít, tak se vrátil. Znáte to, těžký život studenta humanitních věd. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516327