98
Lauren Layneová
„Je spolumajitelem firmy,“ vložila se do debaty Violet. Všichni včetně Kaina na ni překvapeně pohlédli. Pokrčila rameny a ukousla si kus brambory. „Vyhledala jsem si to.“ Kain na ni chvíli zíral, ale potom opět obrátil pozornost ke svému talíři. Vypadal spíš otráveně než polichoceně. „Vi, řekl ti Kain, že se dnes zastavil v kanceláři?“ zeptal Keith a v ruce držel sklenku vína. Jeho otázka měla očividně odvést pozornost od jakékoli debaty o tom, že Kain Stone mohl být v Louisianě úspěšný. „Neřekl,“ odpověděla Violet a otřela si ústa. Ale věděla o tom. Edith jí včera poslala esemesku, že se dnes nemusí „o Kaina starat“. Tenhle obrat Violet neskutečně iritoval. Ten chlap nepotřeboval žádnou chůvu. Dospělý člověk přece nepotřebuje, aby se o něj někdo staral. Přestože ji Edithina slova otrávila, částečně se jí i ulevilo. Pořád dokola si v hlavě přehrávala pondělní večer, kdy spolu vyrazili na jazzový koncert a cestou domů si na ulici koupili pizzu. A ačkoli si mnohokrát opakovala, že jsou jen dva cizí lidé, které pojí společný cíl, byla stále více přesvědčená, že to bylo spíš rande. Které si užila až příliš na to, že s Keithem tvořili pár. Dnes večer ji sžíral ještě silnější pocit viny. Seděla vedle Keitha, který měl paži ovinutou kolem opěradla její židle. Bylo to na jeho poměry překvapivě majetnické gesto, ale Violet si říkala, že nemusí být na škodu. Třeba zažehne tu starou jiskru, kterou pociťovala v počátcích jejich vztahu. Kainovi řekla, že Keitha miluje. Možná, že kdyby se k sobě s Keithem podle toho chovali, působilo by to mnohem… věrohodněji. „A jak se ti líbí tvá kancelář?“ zeptal Keith netrpělivě Kaina. „Možná je to na tebe moc, viď?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516324
Láska z Manhattanu
99
Violet znechuceně zavřela oči a přála si, aby se Keith držel trochu zpátky a nedělal zbytečné dusno. Kain upil trochu vody. „To bych neřekl. Když jsem byl dítě, měli jsme doma na dvorku aligátory. Naleštěné polobotky mě nerozhodí.“ Keith nechal jeho odpověď bez komentáře, obrátil se k Violet a konečky prstů ji pohladil po šíji. „Kain má jednu z největších kanceláří, hned po mně a Edith. Je rohová a má nádherný výhled.“ „Keithe,“ ozvala se po dlouhém mlčení klidným hlasem Edith, aniž by vzhlédla od talíře. „Pokud si hodláš poměřovat svoje mužství, dělej to prosím někde jinde než u mého stolu.“ Violet si přiložila ubrousek k ústům, aby skryla úsměv. Zaslechla, jak se Alvin v kuchyni tiše zasmál. Dokonce i Kain věnoval své babičce obdivný, byť decentní úsměv. „Jen říkám,“ odpověděl lehce útočně Keith, „že Kainův nečekaný příchod do firmy udělal čáru přes rozpočet řadě dlouholetých zaměstnanců. Byli firmě mnoho let věrní, a pak přišel Kain, který nemá žádné zkušenosti s obchodem…“ „Žádné zkušenosti z korporátního prostředí,“ přerušila ho Edith. „Ale jak řekla Violet, obchodních zkušeností má spoustu.“ „To je jedno. Lidé ve firmě jsou nejspíš hodně naštvaní,“ odpověděl Keith tak trucovitě, až se za něj Violet zastyděla. „Pokud vím, tak jediný, kdo s tím má problém, jsi ty,“ namítla Edith a odstrčila talíř. „Všichni ostatní jsou tak zaneprázdněni svou prací, že nemají čas řešit, jakou Kain dostane kancelář.“ Violet čekala, že Keith bude pokračovat ve svých stížnostech. Ten ale konečně vycítil, že atmosféra u stolu není zrovna uvolněná. Zaznamenal, že Kain se tváří lhostejně, Edith chladně a odměřeně a z Violetiny tváře šlo vyčíst tichou prosbu, aby už konečně sklapnul.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516324
100
Lauren Layneová
Keith se narovnal, sundal ruku z Violetiny židle a začal být opět sám sebou. „Promiňte,“ prohlásil. „Sousedi, kteří bydlí nade mnou, včera pořádali hodně divoký narozeninový večírek. Nespal jsem tak dobře jako obvykle, a když se dost nevyspím, nejsem ve formě. Violet by o tom mohla vyprávět,“ dodal a zamrkal na ni. Violet to tak alespoň připadalo. Keith na ni nikdy předtím nemrkal a tento pokus nepůsobil moc přirozeně. Bylo zrovna tak možné, že mu jen něco spadlo do oka. Violet cítila, jak při té zjevné narážce rudne. Netušila sama, jestli proto, že se u stolu probírá její intimní život, nebo protože to vnímala jako lež. Nebo proto, že cítila, jak na ni Kain zírá. A pouhý oční kontakt s ním jí způsoboval víc motýlků v břiše než před chvílí Keithova ruka na jejím krku. Keith obrátil pozornost zpátky ke Kainovi. „Slyšel jsem, že budeš mít v pondělí telekonferenci s tokijským týmem. S dovolením bych se jí taky rád zúčastnil. Pracuji na rozšiřování toho trhu a byl bych hrozně nerad, kdybychom ztratili to, co jsem pracně vybudoval, jenom proto, že možná dojde ke změně ve vedení.“ Kain se jen prudce zvedl ze židle a beze slova odešel z místnosti. Nastalo hrobové ticho, které Keith přerušil tím, že se zasmál. „Dobře, Violet. Předpokládám, že jste spolu ještě neabsolvovali lekce slušného chování, co?“ „A ty snad jo?“ odpověděla ledově Violet. Otřela si ústa a podívala se na Edith. „Omluvte mě na chvilku, prosím.“ Vstala a vydala se za Kainem. Snažila se nepřemýšlet nad tím, jak to bude působit na Edith i na Keitha. A nekladla si otázku, proč to vlastně dělá.
Ukázka elektronické knihy