„Ano, slečno Lindo. Čekám na vás před školou!“ Úplně jsem na něj zapomněla. V tuhle dobu už na mě pokaždé čekal na školním parkovišti. „Thome, já nejsem ve škole, jela jsem taxíkem do květinářství. Mohl bys pro mě přijet?“ Věděla jsem, že mě neodmítne, ale taky jsem věděla, že než dorazím domů, tak už to všichni budou vědět. Thom mi pomohl všechny květiny donést až k jejímu pomníku. „Prosím, můžeš na mě počkat v autě?“ požádala jsem ho. Jen přikývl a usmál se na mě. Koupila jsem všechny druhy, které mě napadly. Neměla jsme tušení, jaké květiny měla ráda. Vše jsem upravila na prázdný pomník a květinu, která tam ležela opuštěná, jsem vložila do vázičky. Fotografie, na které byla Mattova máma, mě uchvátila. Byla tak nádherná. Srdce se mi svíralo urputnou bolestí. Neuměla jsem si představit život bez své mámy. „Omlouvám se,“ zašeptala jsem. „Za co se jí omlouváš?“ Škubla jsem sebou, až mi z ruky vypadla poslední květina. Překvapeně i poníženě jsem se otočila. Nechtěla jsem, aby věděl, že jsem to byla já. A už vůbec ne, aby mě tady viděl. „Matte?“ zahanbeně jsem zašeptala. „Co tu vyvádíš?“ jeho hlas byl stejně překvapený jako můj. „Jen jsem se chtěla omluvit,“ špitla jsem. A čekala, kdy na mne začne řvát. „Ale jí jsi přece nic neudělala?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516289