Člověk a strach
kevního tajemníka či balancovaly na samé hranici tehdejším právem stanovené legality.10 Hranici oficiálního a tedy z pohledu státu legálního konání představovala pouze činnost státem povolená a kontrolovaná. Funkci garanta tohoto stavu zastával aparát církevních tajemníků, biskupských vládních zmocněnců a jejich úřadů. Navzdory proměnám ve společnosti i v řízení těchto orgánů zůstala základní politika, směřování a cíle tohoto systému nezměněny.11 Důmyslný systém kontroly a postihů v kombinaci se sítí špiclů Státní Bezpečnosti a udavačů způsobovaly permanentní pocit kontroly. Tento pocit měl vliv na chování a strategie jednotlivých aktérů, a který mimo jiné způsobovala nedůvěru uvnitř společnosti a tedy i církve. Proti státem prosazovanému antiklerikálnímu kurzu se postavili někteří členové církve. Právě obava o existenci a budoucnost církve v Československu se stala katalyzátorem a ústředním motivem otevřené angažovanosti ve prospěch církve na hranici či za hranicí tehdejší komunistickými zákony vymezené legality.12 Aktéři různých částí podzemního, čili z pohledu režimu ilegálního či možná nejlépe skrytého, církevního „hnutí“ v Československu se na této motivaci shodují, protože pouze silnými motivy lze vysvětlit osobní dlouhodobé zapojení aktérů do skrytých církevních struktur, aktivit a skupinek. Díky svému přesvědčení a jednání byli mnozí z nich mnohokrát perzekuováni od uvěznění až po různé ústrky v osobním i profesním životě. Na této motivaci se v podstatě shodují téměř všichni respondenti, většina uvádí právě tento motiv přímo, u jiných je patrný z kontextu výpovědi, případně z významu sdělení.
Geneze společenství Koinótés – „moravské“ větve skryté církve 13
Od vzniku společenství Koinótés nelze hovořit o zcela homogenní skupině, spíše ji tvořilo více různých skupin, které spolu nebyly v kontaktu či ve zcela minimálním a jež se mnohdy vzájemně neznaly a o své existenci často ani netušily.14 Spo10 Zákon, kterým se zřizuje Státní úřad pro věci církevní č. 217/49 Sb, Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností č. 218/49 Sb. 11 Např. Hrůza, K., K aktuálním otázkám církevní politiky v naší zemi, in: Na pomoc pracovníkům v oblasti státní církevní politiky, č. 75, Praha: Horizont, 1983, s. 45–52. 12 Dokladem nepříliš jasných hranic mezi oficiální církví a tzv. podzemím může být také skutečnost, že např. někteří členové společenství Koinótés vypomáhali ve farnostech o Velikonocích a svátcích. Hanuš, J., Skrytá církev po dvaceti letech, in: Koller, E., Küng, H., Križan, P., Zradené proroctvo: československá podzemná cirkev medzi Vatikánom a komunizmom, Prešov: Vydavateľstvo Michala Vaška, 2011, s. 133. 13 Označení moravská není zcela přesné, protože mnohé příbuzné skupiny působily výhradně v Čechách, například pražská ES. 14 Příkladem může být brněnský výzkumný ústav Plastochem, v němž spolupracovali dva kněží Koinótés (František Fráňa a Josef Šik), kteří o svém svěcení netušili. Rozhovor s Josefem Šikem – pamětníkem z Brna ze dne 5. 9. 2012.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516287