Každodenní život
Naše kola. K zapáleným cyklistům patřil i Oldřich Hořejší stojící uprostřed (VÚA‑VHA Praha).
V East Wrethamu se jezdilo na kole často. Například na lov bažantů a kachen, což však bylo přísně zakázáno. Alois Šiška popisoval, že chvilka na kole jim dala na okamžik zapomenout na válku, cyklistika fungovala jako terapie: „Rádi a často jsme jezdili na kolech, nejen kvůli sportu. Sotva nás obklopil hackomský les, spadlo z nás všechno napětí. Projížděli jsme mlčky, naslouchali tichu. Dýchali jsme vůni vřesu mateřídoušky a dozrávajících ostružin. Občas bylo slyšet plácnutí, pípnutí ptáka nebo cvrčka. Příroda je konejšivá. Chtělo se nám žít, válka bývala v takových okamžicích daleko. Co se ještě všechno stane? Kdy bude mír? Pohled na strážné kolem letiště a na čnějící hlavně protileteckých kanonů nás vracel do skutečnosti…“405 Zadní střelec Václav Robert Bozděch jezdíval na kole zcela prozaicky na základnu z nedalekého statku, kde byl ubytován.406 Radiotelegrafista Jan Plzák uváděl, že kola sloužila letajícímu i nelétajícímu personálu k povyražení: „Téměř každý vlastnil kolo, neboť k letadlům rozmístěným na okrajích letiště bylo dost daleko. Ale kolo se nepoužívalo jen k takovým obyčejným přesunům: pořádali jsme s ním 405 406
ŠIŠKA, A., c. d., s. 51. ROSS, H., c. d., s. 75.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516286