Ptáš se, milý Waltře, zda příští rok přijedu. Chci přijet, jenže já už jsem toho v životě tolik chtěl, co jsem pak nemohl uskutečnit, že už vůbec s ničím napevno nepočítám. Že by mě potěšilo, a ne málo, spatřit opět své staré známé, to mi můžete věřit. Jisté je, že to pevné odhodlání jet mám. Výstřižek z novin nebyl přiložen, asi jste na to zapomněli? Po obchodní stránce si nemohu stěžovat, po zdravotní vlastně také ne. Člověk ovšem stárne a ty poslední roky taky neproběhly jen tak. Potěší mě, když toho o Vás zase co nejdřív a co nejvíc uslyším. Zdraví Vás co nejsrdečněji Váš Karl
13.
17. února 1948
Milá Mizzi, před hodinou přišlo Tvé milé psaní z 5. I., ostatně současně s dopisem od Friedla R., Teisse a Dr. Liebschera. Moje žena odjela se svou sestrou a maminkou do Toronta, a tak jsem doma zas jednou úplně sám. Měl bych vyřídit spoustu obchodní korespondence, ale jak jsem zahlédl Tvůj dopis, nechal jsem všechno ostatní být, zahloubal jsem se do Tvých milých řádků a nyní se okamžitě pouštím do odpovědi. Především tedy mnohokrát děkuji za Tvé srdečné řádky! Víš, Ty jsi jediná moje přítelkyně z mládí, se kterou jsem ještě aspoň v písemném kontaktu. Škoda, že mi nedošly Tvé dopisy, snad bys mi mohla ještě jednou poslat aspoň básně: „Vzpomínka“ a „Projížďka na saních“. Popisuješ mi poměry u Vás tak názorně, že si připadám, jako bych se ocital přímo uprostřed nich. Postrádám jen bližší popis toho, co děláš, čím se zabýváš. Jak se Ti vede zdravotně? Kolik jsi shodila? Že v myšlenkách tolik prodléváš v tom kdysi tak krásném společném domově, mi připadá velmi přirozené, sám jsem na tom podobně. I mně tane na mysli tolik událostí z doby před třiceti a pětatřiceti lety, jako kdyby to bylo včera! I já si vzpomínám na pohřeb Tvé dobré maminky, na naše vyjížďky na kole, vzpomínám si dokonce ještě na leccos, o čem jsme tehdy hovořili. Stále mám živě před očima mířkovskou školní budo( 98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516248