se pořád držíš. Elegantní, vysportovaný, záříš. Nevím, jak voníš, nechci to vědět, nepřišla jsem tě přece očichávat. Ale moje smysly reagují a podvědomí mě nutí, abych v chuti kávy na jazyku hledala tebe, tu tvou specifickou příchuť, kterou jsem někdy cítila, když jsem tě měla tlustého a pulzujícího v ústech. Ten nový střih ti sluší, říkáš. Vlastně teď vypadáš ještě mladší než posledně. Snažím se vzpomenout si na to moje a tvoje posledně a vidím nás, jak se nalepení jeden na druhého kolébáme na hajzlíku v nějakém klubu; stěny jsou počmárané, svítí modrá zářivka, jsme udýchaní, opilí a zhulení. V pozadí je slyšet basy z reprobeden, tak silné, že cítím vibrace celým tělem a ty mě pícháš s takovou vervou, jako bys mě chtěl uvnitř roztrhat na kousky. Naše posledně. Moje noha se náhodou dotkne tvojí, neúmyslně o ni zavadí, okamžitě ji zaskočeně odtáhnu, nechtěla jsem, no neblázni, přece jsem nepřišla, abych se tu o tebe nechtě otírala, jen si nemysli. Ale vidím, že si nemyslíš. Vidím, že víš a že tě to taky bere. Proč se navzdory tomu, že třicítku mám už nějakou dobu za sebou, vedle tebe zase cítím jako mladá holka? Moje tělo ti podléhá, i když se hodně snažím, aby to na mně nebylo poznat. Ano, ve tvé přítomnosti mi stojí, kulaté tvrdé tlačítko červeně svítí, jako bych na tebe byla naprogramovaná. Říkáme si ještě něco, už nevím co, protože myslím jen na to, že jestli toho okamžitě nenecháme, všechno špatně dopadne. Ale copak to není to, po čem teď toužím? Skončit 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516056
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.