K A P I T O L A D E S ÁTÁ Už se rozednívalo, když Sosna, Blesk a Vřesna došli na mýtinu, které Vřesna říkala Čirá tůň. Cesta lesem mezi vzrostlými ginkgy byla nesmírně pomalá, protože Vřesnu každých pár kroků popadly bolestivé křeče a musela zastavit. Sosna nechápala, jak předtím vůbec dokázala dojít tak daleko od ostatních, a pochybovala, že by se Vřesna dokázala bez pomoci Sosny a Bleska vrátit zpět. Tohle nemůže být proti vůli Draka, pomyslela si. Jsem si jistá, že by Drak nechtěl, abych nechala Vřesnu umřít o samotě a v bolestech. Držela se té myšlenky zuby drápy, ačkoli si uvědomovala, že tím pádem nejspíš definitivně ztratili stopu netopýrů. Kam se ji snažili dovést? A jakou cenu zaplatí za to, že je přestala následovat? Ať bude cena jakákoli, stálo to za to, protože když Sosna pomohla Vřesně obejít velký keř, rozprostřel se před ní travnatý svah posetý černobílými chlupatými flíčky její rodiny. Pandy z Tenkého lesa a červené pandy posedávaly v hloučcích na trávě nebo odpočívaly na větvích stromů a na první pohled se zdálo, že se jen pohodlně
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516038